Tomáš Pospíšil: Děti už ví, že zpěvem mohou dělat radost nejen sobě

Jak hodnotíte úspěch na soutěži v JAR?

Úspěch je vlastně takovým svědectvím toho, že s poctivosti pořád ještě nejdál dojdeš. A já potřebuju, aby děti zažily, že když jsou poctivé v práci, tak jsou taky úspěšné. Velmi dobrá je zlatá medaile a zařazení mezi nejlepší sbory naší planety, protože ta soutěž skutečně měla nejlepší sbory celé planety a úroveň byla vysoká ve všech kategoriích. To, co jsme slyšeli na koncertech nebo na těch soutěžích jenom dokazuje, že i normální děti z Jablonce, které dělají další kroužky a chodí jenom dvakrát týdně zpívat, tak se mohou postavit po bok těch nejlepších sborů, třeba univerzitních, kde se vybírají děti z obrovského množství do úzkého výběru.

A kam byste výsledek zařadil v historii souboru?

No a kam bych výsledek zařadil? Já bych si ho cenil o to víc, protože jsme letos poprvé nesoutěžili mezi dětmi. Vždycky jsme soutěžili v té první části olympiády, kde soutěží dětské sbory, ale letos jsme o to přišli kvůli pohostinství sfrického sboru, který nám slíbil pohostinství až po 17. červenci. Tak jsme se museli účastnit až druhé části olympiády a děti soutěžily mezi dospělými sbory. A stříbro v kategorii spirituál, kam dětské sbory nepatří, je obrovským úspěchem, protože porotci nám po soutěži dali signál, že vlastně u dětí vůbec neviděli žádný nedostatek, jenom jediný nedostatek byl v tom, že zpívají v kategorii, kam děti nepatří, protože každý porotce má v této kategorií představu zvuku dospělého sboru.

Co vás na cestě po JAR nejvíce zaujalo?

Příjezd jabloneckého pěveckého sboru Iuventus, Gaude! z Olympijských her sborového zpěvu 2018 v Tshwane

Autor: Václav Novotný Mě zaujala ta obrovská srdečnost a zvlášť u černého obyvatelstva, to nás všechny překvapilo. Když jsme pozorovali, jak se chovali i ty uklízečky a všichni co s námi přišli do styku, i řidič který nás vozil po Jihoafrické republice. Všichni svou troškou laskavosti a ochotou jednali s námi bílými jako mezi sebou. A to je něco takového, co se tady často moc nevidí, úplně a vždycky v té společnosti, takže to mě potěšilo nejvíc.

Jak vás to motivuje do další práce?

Ta motivace je hlavním cílem toho. Veškeré přípravy, ten zájezd jsme připravovali rok a čtvrt. A když jsem s tím nápadem přišel, tak vlastně tím cílem nebylo to, abychom se podívali já a děti do Jihoafrické republiky, ale aby děti měly zážitky takové, které je ponesou potom dál a budou chtít dál zpívat. A také budou vědět, že zpěvem mohou dělat radost nejenom sobě. Tedy ne jenom, že vyhrají soutěž, ale že můžou dělat radost i posluchačům dokonce na jiném kontinentě. A ten poslední koncert, který jsme měli pro krajany, byl nejsrdečnější, byl plný slz a emocí od těch lidí. To myslím, že je velikánským zážitkem pro děti, a to si v sobě ponesou strašně moc dlouho. Rozdávat radost muzikou, to je poslání, a to děti potřebují zažít.