Primavera zpěvem otevře studánky na Třech studních

Otvírání studánek

Ke Třem Studním se váže jedna významná událost. Na pozvání své jediné české žačky Vítězslavy Kaprálové pobýval zde ve vilce č. 29 téměř celý červenec roku 1938 světoznámý hudební skladatel Bohuslav Martinů. Okolní prostředí Tří Studní Martinů zcela okouzlilo, připomínalo mu poličské dětství.

Významné osobnost na Třech Studních přípomíná pamětní deska na hotelu U Loubů, pamětní desky na vilce č.29 a pamětní kámen u studánek Barborky a Vitulky, kde obec každoročně o poslední květnové sobotě pořádá ve 14 hodin slavnost Otvírání studánek. Po projevu starosty obce bývá uvedena kantáta B.Martinů Otvírání studánek, následuje vystoupení dětských folklorních souborů.

Z historie Otvírání studánek

Přírodní prameny bývaly v dávných dobách jediným zdrojem pitné vody. Zvláště po dlouhé a drsné zimě na Vysočině následovalo jarní čištění studní a studánek, někdy i s doprovodným obřadem. Ze skromných zápisů v kronikách a dobových periodikách je znám například popis „vylejvání“ nebo „vybírání“ pramenů.

Jarní čištění studánek také symbolicky zahání zlé moci, nositele nemocí a tedy neštěstí. Mají je provádět svobodné a čisté dívky. Součástí obřadu byla říkadla, která pronášely družice i královna. Častěji se používal pojem královnička nebo králka. Zpravidla se jednalo o nejšikovnější místní dívku.

Básník Miloslav Bureš měl ve velké úctě lidové tradice. Štěstěna vedla básníkovo snažení správným směrem. Snad se jednalo o shodu náhod, nebo o neuvěřitelné štěstí. Při jedné návštěvě poličského muzea v první polovině padesátých let dvacátého století se mu dostalo do ruky již dříve vzpomínané periodikum s článkem Josefa Karla o jarním čištění studánek.

Popisovaný obyčej se Burešovi stal v roce 1954 na břehu rybníka Sykovce ve Třech Studních motivem a literárním podkladem k napsání básně „Píseň o studánce Rubínce“.

Následujícího roku zaslal text básně svému rodáku a příteli z Poličky Bohuslavu Martinů do jihofrancouzské Nice s prosbou o zhudebnění. Mistr nadšeně odpověděl: „Vaše báseň o studánce se mně hluboce dotkla nejen proto, že máte rád Vysočinu, ale i proto že je krásná. Mnoho vzpomínek vyvolala - drahých …“. Bureš si byl jistě vědom toho, že Mistr má k tomuto kouzelnému koutu v srdci Vysočiny osobitý vztah. Vždyť na pozvání své žačky Vítězslavy Kaprálové pobýval téměř celý červenec 1938 ve vilce rodičů žačky na Třech Studních.

Burešovy verše rozjitřily vzpomínky skladatele na rodnou Poličku, Vysočinu, Sykovec a Tři Studně, kterým skladbu dedikoval. Martinů text básně poněkud zkrátil a změnil název kantáty na Otvírání studánek. Vřelá a podmanivá hudba se setkala s nesmírným ohlasem. „Studánky“ začaly svou slavnou cestu prostřednictvím profesionálních i amatérských souborů a byly přijímány nadšeně doma stejně jako v zahraničí.

Kantáta uvedla do povědomí krásný, ale dávno zapomenutý obřad při jarním čištění vodních zdrojů, podnítila péči o studánky a nejen na Vysočině vytvořila novou silnou folklorní tradici.