Ohlédnutí za odkazem Pavla Jurkoviče, českého hudebního skladatele a pedagoga

Máme potřebu povídat si o něm s těmi, kdo jej měli rádi, a ohlížet se za jeho životem, který se započal v roce 1933 ve Starém Poddvorově na jižní Moravě a pokračoval v Praze, kam odešel jako dvanáctiletý vokalista do Scholy cantorum u Břevnovského kláštera. Oblouk jeho života se symbolicky uzavře tamtéž - jistě se s ním přijdou do baziliky svaté Markéty rozloučit stovky lidí… Budou mezi nimi osobnosti hudebního i divadelního světa, do kterého svým nadáním přinesl svůj díl, pod klenbou tohoto chrámu ale jistě pokleknou i desítky zdánlivě bezejmenných lidí – jeho přátelé i učitelé všech stupňů a typů škol, kterým Pavel Jurkovič předal poselství erudované, ale láskyplně prožívané, pedagogické práce. Sám byl inspirujícím a skvělým kantorem - dálkově studoval PgF UK v Praze a své vzdělání si doplnil na Orff institutu v Salcburku, kde jej učili Carl Orff, Gunild Keetman a Wilhelm Keller, nositelé moderních postupů v hudební pedagogice. Byl velmi všestrannou osobností - spolupracoval se souborem Chorea Bohemica, divadly Viola a Říše loutek a také s Českým rozhlasem i Českou televizí, pro kterou vytvořil sérii pořadů o hudební výchově i historické hudbě. Jako zpěvák i hráč na mnoho nástrojů byl členem souboru „Noví pěvci madrigalu a komorní hudby“ a též Pražských madrigalistů, se kterými procestoval mnoho zemí v Evropě i Americe. Byl také kmenovým autorem sboru „Pueri gaudentes“ a své zkušenosti léta lektorsky předával doma i v zahraničí pomocí seminářů pro učitele hudební výchovy. Jistě jej těšilo uznání z řad kolegů i institucí, které v průběhu let oceňovaly jeho práci. Za všechny jmenujme vyznamenání Orffovy nadace v Mnichově „Za zásluhy“ a ocenění České hudební rady, tím posledním bylo v roce 2014 Ocenění za přínos české hudební výchově, které mu udělila Společnost pro hudební výchovu České republiky.

Hudební výchova byla celoživotním tématem Pavla Jurkoviče, což je patrné z funkce místopředsedy Společnosti pro hudební výchovu a předsedy České Orffovy společnosti, kterou v roce 1995 založil. Díky tomuto počinu nalezla řada kantorek a kantorů na všech stupních škol kontakt s vynikajícími zahraničními lektory a nejnovějšími didaktickými trendy postavenými na kreativitě a humanistickém pojetí výchovy, v tomto směru je jeho role v české pedagogice naprosto nezpochybnitelná.

Na Pavla Jurkoviče budou vzpomínat i členové desítek rodin, pro které, spolu s Jiřinou Rákosníkovou a Lenkou Pospíšilovou, založil a vedl letní kurz „Rodina zpívá, hraje a tancuje“. Tím se k hudbě, ale také k přátelství v mnoha různých podobách, dostali zase zcela jiní posluchači….

Již jen tento stručný výčet ukazuje, do kolika směrů hudební výchovy zasáhla osobnost Pavla Jurkoviče, kultivovala ji a proteplila nefalšovanou vroucností, která pro něj byla typická.

To vše nám bude chybět, buďme ale, při veškerém smutku, vděčni za to, že tu na světě byl a do posledních chvil zpíval, hrál, tvořil, miloval a rozdával – bez něj bychom tady byli o hodně věcí chudší… Děkujme v těchto chvílích též jeho ženě Ivě a rodině za léta bezpečného zázemí a snažme se, abychom to světlo, které jsme od něj v podobách písniček, objetí či moudrých slov za ta léta dostali, rozdávali dál dětem i dospělým – jedině tak ho nebude ubývat a odkaz Pavla Jurkoviče se nepropadne do tmy….