Pěvecký sbor Slavoš v Berouně jubiloval

Když jsem v roce 1973 po absolvování státní konzervatoře v Praze přišel z Rakovníka jako učitel zpěvu na LŠU v Berouně, ani ve snu mne nenapadlo, že položím pevné kořeny k tomu, aby v Berouně působil po dlouhá léta Smíšený pěvecký sbor. Založil jsem v Berouně dětský pěvecký sbor při LŠU a také Smíšený pěvecký sbor Česká píseň, který později pozměnil název na Smíšený pěvecký sbor Slavoš. Slavoš totiž zpíval v Berouně od r. 1861 a jeho činnost byla ukončena v r. 1947. Takže bylo v Berouně na co navázat a někteří bývalí členové Slavoše i ostatní zájemci o zpěv se pustili v listopadu 1973 s chutí do práce. A výsledné snažení celého kolektivu začalo v brzké době přinášet ovoce. Slavoš začal koncertovat nejen v Berouně, ale i v jiných místech české republiky, navázal kontakty s Ženským speváckým sborom ze Suché nad Parnou v okrese Trnava a uspořádal zde několik koncertů. Stal se i členem Unie pěveckých sborů ve Středočeském kraji a v rámci této unie se zapojil do společných koncertů s mnoha sbory v krajském měřítku. Ať to bylo vystoupení sborů na Konopiští, Slivici, v Čisté atd.

Jelikož jsem v roce 1977 odešel do Kolína, kde jsem přijal funkci ředitele LŠU Fr. Kmocha, musel jsem se se sborem rozloučit. Po mém odchodu z Berouna se sbormistrovské taktovky chopili fundovaní odborníci a sbormistři - Adolf Chrobák, ing. Jiří Zápotocký, Milan Pospíšil, a MUDr. Vladimír Lemon. Po odchodu posledního z nich sbor usilovně hledal nového sbormistra. A začátkem roku 2001 se to podařilo. Slavoš si vybral dirigenta vysokých muzikantských kvalit a pro sbor začala nová éra zpívání pod vedením zahraničního sbormistra Haiga Utidjiana.

Nový dirigent převzal stávající repertoár, ale postupně jej obohacoval o náročnější skladby a kromě českého repertoáru sbor více orientoval na cizojazyčný repertoár. Sbor zpívá německy, anglicky, francouzsky, italsky, řecky, latinsky a arménsky.

Repertoár sboru tvoří skladby Faurého, Dvořáka, Smetany, Händela, Haydna, Charpentiera, Theodorakise, Bacha, Brucknera, Brahmse, Mozarta, Lemona, Zvonaře, Monteverdiho a Volksliedera.

Pod vedením nového dirigenta zahájil sbor spolupráci se třemi amatérskými, ale velice kvalitními komorními orchestry, ve kterých Haig Utidjian působí. Jde o komorní orchestr VŠE a Komorní orchestr UK v Praze, kde je šéfdirigentem a Komorní orchestr ČAV, se kterým spolupracuje. Koncerty pěveckého sboru za doprovodu orchestru se setkávají s kladným diváckým ohlasem.

V letošním roce slaví tedy Slavoš 40 let od svého znovuzaložení.

Velmi mne potěšilo, že mě na svůj jubilejní koncert, konaný 8. 6. 2013 v sále České pojišťovny v Berouně, Slavoš jako zakládajícího sbormistra pozval. Velmi rád jsem pozvání přijal a byl jsem nad míru překvapen, s jakou profesionalitou sbor na koncertě zpíval. V úvodu koncertu zazněly 2 lidové písně. Píseň „Bude večer“ v úpravě Zbyňka Mrkose jako host dirigoval bývalý člen sboru a sbormistr ing. Jiří Zápotocký a pro mne bylo potěšující, že jsem si mohl zadirigovat další lidovou píseň „Andulko mé dítě“ v úpravě Zdeňka Kaňáka. Tato píseň byla první sborovou skladbou, s kterou jsem v roce 1973 činnost sboru zahájil.

Koncert navštívila také delegace z družebního Mužského a ženského sboru JUVENTA z německého města Goslaru a rovněž delegace z družebního Speváckého sboru ze Suché nad Parnou ze Slovenska.

Uměleckou vážnost celému koncertu dodal i Symfonický orchestr VŠE v Praze, který sbor nejen doprovázel, ale také přednesl samostatně symfonickou báseň Vyšehrad z cyklu Má Vlast od Bedřicha Smetany. Pan dirigent Haig Utidjian dirigoval sbor i orchestr velmi přesnými gesty a dokázal skloubit složku vokální s instrumentální v jeden celek. Zazněli mimo jiné skladby „Hallelujah“ (z Oratoria Mesiáš) od G. F. Händela, „Ave verum corpus“ od W. A. Mozarta, „Eja Mater“ (z díla Stabat Mater) od A. Dvořáka a vyvrcholením koncertu byla v podání sboru za doprovodu orchestru „Jarní romance“ od Zdeňka Fibicha, v níž se kromě sboru a orchestru velice fundovaně představili sólisté: Emma McCullough – soprán a Oldřich Kříž – baryton.

Všichni účinkující byli přítomným obecenstvem odměněni dlouhotrvajícím potleskem ve stoje.

A mně již nezbývá, než říci: „Bravo Slavoši!“ Přeji ti do dalších let hodně uměleckých úspěchů a hodně pozorných posluchačů a příznivců. Rozdávej svým zpěvem radost a pohodu tak jako dosud. Máš na to. Jsem velmi rád a jsem na to pyšný, že jiskra, kterou jsem zažehnul v r. 1973 přestala doutnat a rozhořela se ve velký umělecký oheň.