Za zpěvem do Velké Lhoty

25. května se tu totiž konalo Druhé nesoutěžní sborové bienale s názvem Dostalíkovo sborové jaro; jak už název napovídá je připomínkou legendárního brněnského sbormistra Jaroslava Dostalíka, jehož odchovanci, Jitka a Pepa Čudlých, jsou také iniciátory tohoto malého festivalu.

Byl dokonce mezinárodní, neboť kromě našich sborů se ho aktivně zúčastnil i Arbeitergesangsverein Gross-Siegharts und Umgebung z Rakouska, který dokonce letos slaví 100 let svého trvání, a který v současné době vede Jitka Čudlá. Tato neobyčejně aktivní muzikantka uvedla na koncertě ještě další dva své sbory, dětský pěvecký sbor ZUŠ V. Nováka z Jindřichova Hradce, Rosa aurea, a reprezentační sbor Velké Lhoty – Festivia Chorus. Ten v příštím roce oslaví 10 let svého trvání a svými mimořádnými aktivitami je pro tento nádherný, ale od center kultury trochu odlehlý kraj zcela určitě nepostradatelným přínosem.

Velmi sympaticky se uvedly pěvecké sbory Musica Divina z Českého Krumlova (sbormistryně Zdeňka Litvanová) a PS Smetana z Telče, který v současné době vede Milena Kopečná. A samozřejmě nemohly chybět sbory vážící se přímo k Jaroslavu Dostalíkovi – jeho legendární sbor Mladost (dosud složená z původních, byť poněkud zralejších členů), a jeho poslední pěvecký sbor při ZUŠ Jar. Kvapila Brno – Primavera; oba vede nyní Jarmila Jalůvková.

Všechny sbory přednesly ukázky svého mnohostranného repertoáru – prostě, bylo co poslouchat. Mohutným dojmem působil v závěru společný zpěv všech sborů, přičemž se střídaly dirigentky – marná sláva, vedení pěveckých sborů ovládly ženy!

I když to byla přehlídka nesoutěžní, přece tu byla přítomna porota ve složení Dr. Roman Michálek, Mgr. Tereza Bystřická a Mgr. Zuzana Krušinová, jejichž úkolem byla pravděpodobně (podle mne) 3P : pochválit, povzbudit po případě poradit.

Jsem moc ráda, že jsem mohla „být při tom“. Koncert v prostorách evangelického chrámu, kde je připomínána i celá pohnutá historie našeho národa od Mistra Jana Husa přes J. A. Komenského po Miladu Horákovou vyvolá mocný dojem, na jaký se nezapomíná. A nakonec i ten pohled zvenčí, na dva proti sobě stojící a – kdo ví – možná i spolu rozmlouvající chrámy…