Festivia Chorus – švýcarský cestopis

Do města Urtenen – Schönbühl nedaleko Bernu nás pozval místní pěvecký sbor Cantissimo a jeho sbormistryně Susanne Grossenbacher. S tou jsme také pečlivě a dlouho připravovali celý zájezd prostřednictvím e-mailového spojení. Příjemně nás překvapilo, že také tamější zastupitelé, když se dozvěděli o tom, že jsme z dačicka a někteří naši zpěváci přímo z Dačic, tak se s námi chtěli osobně setkat a mnoha způsoby nám prokazovali svou náklonnost a pohostinnost. (Dačice jsou partnerským městem obce Urtenen – Schönbühl.)

Vrátili jsme se v neděli11. 9. 2011. Bylo to náročné, ale krásné cestování, spojené s mnoha zážitky. Ve čtvrtek 8. září ráno jsme vyrazili za zimy a deště v 6 hodin ráno z Dačic. Pršelo skoro celou cestu až na švýcarské hranice, tam už bylo celkem hezky a teplo. Teploučko se zvyšovalo každým dnem, další dny bylo kolem 30 stupňů Celsia. Po příjezdu nás hostitelé ubytovali v Mezinárodním centru mládeže v Moosseedorfu a ve 20:00 následovalo setkání s hostitelským sborem Cantissimo. Na uvítanou nám zazpívali, pak zase my, našlo se i několik písní, které jsme si mohli zazpívat společně. Předali jsme dary a dali se do jídla, které nám sami připravili. Krásný začátek.

Druhý den ráno jsme s hlavní organizátorkou programu a zároveň sbormistryní Cantissima Susanne Grossenbacher odjeli na prohlídku Bernu. Viděli jsme medvědárium (medvědi jsou totiž v městském znaku a jsou symbolem Bernu), orloj, fontány na náměstí, radnici atd. Velkým zážitkem byla možnost zazpívat si v místní katedrále. Zazpívali jsme celkem tři duchovní skladby v tomto krásném prostředí. To byl velký zážitek, stejně jako vyhlídka z nejvyšší věže katedrály na okolí. Výstup na věž byl sice fyzicky dosti náročný, ale panorama, které se nám otevřelo před očima stálo za to. V dálce se rýsovaly vrcholky Alp a Jungfrau se zdála na dosah…

Jeden ze členů místního sboru, emeritní radní Bernu nám připravil přímo na místě překvapení, o kterém nevěděla ani Susanne. Provedl nás prezidentským palácem, kde sídlí prezident (starosta) Bernu. Je zde krásná zahrada s nádhernou vyhlídkou a na nádvoří jsme také zazpívali jednu skladbu našim hostitelům.

Po návratu byl odpočinek a pak přesun do městského koncertního sálu v Urtenen-Schönbühl, mimochodem velice pěkného, který by určitě uvítala kulturní veřejnost i v některém městě našeho regionu. Zaujalo nás také, že do sálu (a do celé budovy radnice) bylo možné přejít suchou nohou přímo z podzemního parkoviště. Následovala akustická zkouška a v 19:19 začal samotný koncert. Návštěva byla velice pěkná, ohlas vřelý, o čemž svědčí dva přídavky, které si publikum vyžádalo. Jen bych ještě uvedl, že s námi jela výborná klavíristka Blanka Novotná a také "bubenice" Květa Pilná, které se svým hraním podílely na celkovém úspěchu.

Po koncertě jsme odjeli na lesní chatu za městem, kde na nás čekalo zastupitelstvo města včetně pana starosty s manželkou. Po přivítání a oficielním přípitku došlo na pravé švýcarské sýrové fondue, na víno, třešňovici, ovoce a také na nealko-nápoje. Jeden radní – a také vynikající harmonikář - hrál náramně švýcarské lidovky, my jsme vytáhli kytary a nenechali se zahanbit, takže z toho bylo mezinárodní kulinářsko-umělecké setkání:-)

Protože se večírek trošičku protáhl, měli jsme v sobotu dopoledne volno, čehož jsme využili k mírným nákupům (ceny jsou zde celkem nemírné - v přepočtu). V poledne jsme odjeli do Affolternu, který leží v údolí Ementál. Zde nás čekala prohlídka výrobny sýrů, viděli jsme i přípravu sýrů jak se vyráběly dříve, tedy na otevřeném ohni. Viděli jsme zrání v jednotlivých odděleních, měli jsme odborný výklad a také ochutnávku různě starého ementálského sýru, abychom si mohli proces zrání ověřit vlastními chuťovými buňkami. Velmi pěkné. Pak jsme navštívili soukromě hospodařícího rolníka (byl to bratranec Susanne). Provedl nás svým hospodařstvím a pak následovala večeře, kterou nám v místě zajistili hostitelé. No a večer ve 20:00 koncert v místním protestantském kostele, myslíme si, že se povedl stejně dobře jako ten páteční. Naše sbormistryně Jitka prohlásila, že pokud při koncertě netečou čůrky potu do očí, tak to „není ono“. No, myslíme si, že po našem návratu na mnoha zahradách v okolích Dačic se sušilo naše koncertní oblečení a že to tedy rozhodně „bylo ono“…