Studentské soubory v Českém muzeu hudby

Jedním z takových zajímavých a osvěžujících setkáním s hudbou v podání mladých interpretů byl koncert Studentských souborů, který se konal 17. května 2011 v Českém muzeu hudby. Koncert byl součástí celoročního pražského festivalu Musica coniuncta Pragensis, pořádaného již tradičně Unií českých pěveckých sborů.

Na koncertě se sešla tři hudební tělesa, středoškolský pěvecký sbor Vocalissimo, Pěvecký sbor Fakulty humanitních studií UK v Praze a instrumentální soubor s těžko zařaditelným obsazením Johnny Capler Orchestra z Gymnázia Jana Keplera.

Zatímco první ze souborů můžeme pravidelně slýchat při různých, zejména sborových akcích v Praze a okolí, druhé dva soubory jsem měla možnost slyšet tento večer poprvé, a nutno říci, že jejich výkon byl pro mne milým překvapením.

Program koncertu byl, jak se dá právem u podobného typu souborů očekávat, různorodý a pestrý. V první části se představil vysokoškolský dívčí sbor, pracující na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy v Praze. V podání asi třiceti mladých zpěvaček jsme mohli slyšet jednak výběr českých lidových písní (ty provedl sbor a capella), jednak tradicionály a písně v jazzových úpravách za doprovodu instrumentálního tria. Počáteční nejistotu, danou zřejmě malou koncertní praxí zpěvaček, se podařilo brzy překonat a vystoupení tak mělo gradující úroveň. Divácky nejúspěšnější částí programu sboru podle mého názoru byly tři Lidové písně v úpravě Jaroslava Krčka. Mladistvé hlasy vedené s potřebnou intonační i stylovou jistotou, dodaly prostým folklórním stylizacím lesku a potřebného vyznění. Na závěr svého vystoupení se dívčí sbor spojil s gymnazisty, oba soubory pak společně provedly populární jihoafrickou kmenovou píseň Syiahamba.

V podobném duchu se pak neslo vystoupení dalšího souboru. Smíšený pěvecký sbor Vocalissimo si pro tento koncert připravil suitu z afrických písní a spirituálů, stylově doprovázených na bicí nástroje. Ti, kteří toto těleso znají již delší dobu, jistě zaznamenali velkou generační obměnu členů sboru, s tím zřejmě souvisí i fakt, že si pro tento koncert zvolili relativně snazší repertoár, než jaký jsme byli zvyklí v jejich podání slýchat. Vystoupení sboru ovlivnilo nerovnoměrné obsazení hlasů (zcela netradičně zde převažují hlasy chlapecké) a menší intonační i interpretační jistota nováčků. Tu však do značné míry vyvážilo opravdové nadšení studentů a snaha po autentickém provedení skladeb. Pochvalu si též zaslouží výkon mužského sólisty i doprovázejících instrumentalistů.

Mimořádným zážitkem pak bylo vystoupení dalšího tělesa, Johnny Capler Orchestra. Spontánně muzicírující orchestr vedený dirigentem od klavíru posluchače potěšil muzikálovými a filmovými melodiemi v zajímavých úpravách. Dobře sehraní hudebníci si dokázali poradit i s komplikovanou akustikou sálu. Mírným negativem produkce byly pouze drobné výpadky a intonační výkyvy v jednotlivých nástrojových skupinách, dané zřejmě technickými limity a malou zkušeností konkrétních hráčů.

Koncert důstojně zakončilo monumentální společné provedení skladby My Lord Hold Me, při které se na pódiu sešli všichni účinkující.

Držme mladým hudebníkům i jejich uměleckým vedoucím Romanu Michálkovi a Janu Popelkovi palce, ať ve své bohulibé činnosti vytrvají, abychom se s nimi mohli i v budoucnu setkávat na podobných koncertech v Praze i mimo ni.