Studenti sametu

Na rozdíl od loňské studentské přehlídky Festa academica, které se účastnilo několik tisíc mladých účinkujících, se letošní koncert odehrával v komornějším obsazení. I tak se však podařilo organizátorům i účinkujícím navodit slavnostní a důstojnou atmosféru, kterou v závěru večera podtrhlo již tradiční společný zpěv studentské hymny Gaudeamus igitur.

Koncert zahájilo vystoupení středoškolského souboru Besharmonie řízeného doyenem našeho studentského sborového zpěvu, sbormistrem Liborem Sládkem. Zazněly skladby nejrůznějších stylů a žánrů, největší úspěch u obecenstva zaslouženě sklidily úpravy lidových písní. Přes komorní obsazení (sbor většinou vystupuje v počtu mnohem větším, nyní se představil v šestnáctičlenné variantě) se ansámblu podařilo prostor akusticky zvládnout a přes drobné intonační nedostatky lze jeho vystoupení označit za zdařilé.

Středoškoláky následně na pódiu vystřídal Pěvecký sbor Masarykovy univerzity v Brně s dirigentem Michalem Vajdou. Pověst, která tento sbor předchází (stal se mimo jiné absolutním vítězem letošního ročníku pardubického IFASu), oprávněně vyvolala v publiku vysoká očekávání, jež byla následně také naplněna. Jediným drobným drobným nedostatkem byla mírná hlasová únava ve vyšších hlasech, přesto však sbor zazářil svým perfektním frázováním, měkkým a plným tónem, adekvátní interpretací i promyšlenou hudební výstavbou. Pro tento večer zvolil dirigent Michal Vajda skladby českých i zahraničních autorů různých období. Vedle již klasických děl české sborové tvorby (Dvořákovy Napadly písně, Janáčkova Kačena divoká) jsme vyslechli i skladby, s nimiž se na českých koncertních pódích setkáváme méně často - Messiaenovo O sacrum convivium, Ravelovo Rondo z cyklu Trois chansons či O magnum mysterium Javiera Busta. Právě posledně jmenované dílo spolu s osvědčeným Lukášovým Oj, oj, oj (rozšířeným o folklorní pohybovou stylizaci) patřily bezesporu k vrcholným zážitkům tohoto koncertu.

Třetí část večera patřila instrumentální hudbě. Letní orchestr mladých řízený dirigenty Vojtěchem Spurným a Ondřejem Kukalem uvedl Sinfonii c moll Františka Xavera Richtera, Mozartovo Divertimento F dur, Serenádou č. 2 Bohuslava Martinů a Symfonietou Ondřeje Kukala. Vzhledem k tomu, že se těleso schází jen dvakrát ročně na uměleckých soustředěních, překvapilo svou kvalitou a dokonalou spoluprací s oběma dirigenty. Samozřejmostí byla dokonalá intonace i souhra jednotlivých nástrojových skupin. První dvě skladby přednesl orchestr v brilantních tempech a kvalitním podání pod vedením Vojtěcha Spurného. Vzápětí pak ukázal, že dovede dobře a přiměřeným způsobem interpretovat nejen hudbu

klasickou, ale i modernu, jak ukázala nejen Serenáda Martinů (dílo určené skladatelem původně pro trio dvou houslí a violy), ale zejména Kukalova raná Symfonieta, uvedená pod taktovkou autora.

Lze s uspokojením konstatovat, že letošní koncert Studenti sametu udržel pomyslnou laťku hudební kvality, kterou loni v Dvořákově síni nastavil stejnojmenný koncert v rámci druhého ročníku Festa academia. Je dobře, že se na tradici hudebních oslav Dne studentstva podařilo navázat i v roce ovlivněném všudypřítomným sníženým veřejných finančních příspěvků, a lze jen doufat, že organizátoři budou v jejich pořádání pokračovat i v dalších letech.