Nejsilnější zážitky ze San Marina

V pátek 14. 5. 2010 ve čtvrt na deset večer jsme měly dle programu vystoupit na přátelském koncertu v kostele S. Marie Gotetti spolu se třemi italskými sbory. Už vstup do tohoto kostela byl impozantní. Jednalo se o kostel velice moderní, prostorný s úžasnou akustikou. Našemu souboru byla českou vlajkovou výzdobou vyhrazena velice čestná místa v prvních řadách po pravé straně kostela. Po zahájení koncertu se u mě dostavil pocit pokory z prostoru chrámu, slavnostní atmosféry a zodpovědnosti dobře reprezentovat.

Jako první vystoupil bez hudebního doprovodu smíšený italský sbor o deseti členech, který měl ve svém repertoáru gregoriánskou a chrámovou hudbu. Už z prvních tónů jejich představení bylo zřejmé, že se jedná o profesionály s velice školenými hlasy A tady začal hlodat červíček pochybností, zda jsme zde na správném místě. A když jako druhý v pořadí vystoupil asi pětatřicetičlenný mužský sbor s velikou tradicí, který vystupoval při různých příležitostech u papeže, tento červíček pochybností nabíral na síle. Sbor vystoupil rovněž bez hudebního doprovodu a měl na programu italské, velice zpěvné melodie, které působily jako balzám na duši. Následně přišla řada na nás. Měli jsme precizně nacvičený nástup, vínově červená kombinace našich úborů vypadala také velice elegantně. Zahájily jsme koncert písní Karla Hašlera Ta naše písnička česká. Po zazpívání této písně se ozval spontánní potlesk a já jsem si všimla, že v první řadě po levé straně chrámu se na sebe podívali dva účinkující ze sboru, který měl vystupovat po nás, a z jejich mimiky a gesta bylo vidět jejich uznání. Byl to jen zlomek okamžiku, ale v tomto momentu jsem věděla, že dokážeme být důstojnými reprezentantkami a i v tak silné konkurenci obstojíme. A toto byl můj nejsilnější zážitek. A pak jsme pokračovaly v našem repertoáru, po každé písni byl velký a vřelý potlesk a myslím, že každá z nás měla dobrý pocit, jak se nám koncert povedl. Od naší sbormistryně Milenky Horníkové jsme byly pochváleny a rovněž klavírní doprovod Soni Horníkové byl skvělý. Po nás vystoupil smíšený italský sbor, také s klavírním doprovodem, který měl nacvičený program převážně z italských oper. Mezi nimi i Sbor židů z opery Nabuko od G. Verdiho. Členů souboru bylo tolik, že ani nešli spočítat. Jejich vystoupení působilo suverénně a mohutně. Ale když jsme pak společně hodnotily jejich vystoupení, došly jsme k závěru, že my Sbor židů z opery Nabuko máme nacvišený precizněji a čtyřhlasně.

Další koncert byl v sobotu ve Státním divadle v San Marinu, kde se každý sbor měl představit jednou skladbou nebo písní. My jsme si zvolily píseň od Antonína Dvořáka Moravské dvojzpěvy: Zajatá. Nebyla zde tak dobrá akustika, ale i zde se nám naše vystoupení povedlo. Představilo se celkem dvanáct souborů a na závěr všichni zazpívali v italštině již výše zmiňovaný Sbor židů z opery Nabuko, který zněl v tomto obsazení jako chorál. A toto byl můj druhý nejsilnější zážitek. Po skončení koncertu nebylo vyhlašováno žádné pořadí, ale pokud jsem si já sama pro sebe udělala hodnocení, dospěla jsem k závěru, že by naše umístění mohlo být někde v první třetině zúčastněných, což považuji za velký úspěch.

Třetím mým nejsilnějším zážitkem byla účast na společné večeři a společenském posezení všech souborů, kde jsem si velmi silně uvědomila, jak láska k hudbě a zpěvu spojuje národy a vůbec nezáleží, zda je někdo Čech, Ital, Chorvat, Rakušan, Švýcar či Slovinec. Na tomto setkání se zpívaly písně, které šly všem od srdce, a každý byl hrdý na svou rodnou zemi a chtěl vyjádřit její kulturu svými písněmi, které střídavě zněly po celém sále.

Na závěr svého příspěvku bych chtěla říci, že tohoto úspěchu jsme dosáhly díky naší sbormistryni Mileně Horníkové, která s námi koncert doslova nadřela. Bylo to i díky Soně Horníkové, jejíž klavírní doprovod byl v obou případech skvělý, a díky Jarce Šindelářové, která se postarala o účast a skvělou organizaci. A těmto třem ženám a svým kolegyním v souboru děkuji, že jsem své zážitky mohla prožít s pocitem hrdosti na to, že jsme úspěšně a důstojným způsobem reprezentovaly naši vlast a své město. Holky díky, díky, díky.