Jirkovský strom přátelství

Kořeny sahají do roku 1968, kdy se na Mezinárodním pěveckém festivalu v Celje setkali náš bývalý dlouholetý sbormistr pan Jaroslav Cyrus a slovinská dirigentka Jožica Soko. Ta pak se svým školním sborem z Videmu pri Ptuju hned následující rok koncertovala v Jirkově a v dalším roce přijel na hostování dětský sbor z Mariboru. Bohužel Jirkovskému dětskému sboru v té době výjezd do tehdejší Jugoslávie nebyl povolen, ale osobní vazby se nezpřetrhaly. Sborový strom začal znovu vyhánět další větvičky a nasazovat lístečky po osamostatnění Slovinska. První slovinský koncertní zájezd Ženského komorního sboru Jirkov se podařilo uskutečnit v listopadu 1996 a v dubnu 1997 už byla slovinská děvčata ze Šentjuru hosty v Jirkově.

Od té doby naše přátelství neuvěřitelně „rozkvetlo“. Opakovaně se uskutečnily společné koncerty v obou zemích nejen s ŽPZ „skladateljev Ipavcev“ Šentjur pri Celju, ale také s PDU Celje, s MoPZ KUD „France Prešeren“ Vojnik a vokální skupinou Vodomke Laško. Dohromady jich už bylo téměř dvacet, poslední dva letos v polovině dubna ve Slovinsku.

Sborové koncertní zájezdy se staly i místem setkávání představitelů českých měst a slovinských občin. Součástí se stala také oficiální přijetí starostou města. Proběhla v Jirkově a v Kadani, ale také dvakrát v Šentjuru pri Celju, ve Vojniku a nyní v Lašku. Prvního koncertu v Šentjurju v roce 1996 se zúčastnili všichni pracovníci tehdy ještě českého konzulátu ve Slovinsku. Čtyř koncertů v Jirkově se zúčastnili zástupci slovinského velvyslanectví v Praze, nejčastěji ho zastupovala paní Eva Slunečko, která se stala věrnou posluchačkou ŽKS Jirkov a po návratu zpět do vlasti nevynechala žádné vystoupení ve Slovinsku. Velkým oceněním pro sbory obou zemí byla osobní účast velvyslance Slovinské republiky J.E. pana France Buta na slavnostním koncertu přátelství v dubnu 2007 v Jirkově a nyní účast českého velvyslance ve Slovinsku J.E. pana Petra Voznici s chotí na společném koncertu ve slovinských lázních Laško. Vážíme si a určitě nás hřejí slova, která byla vyslovena: „Oba sbory tímto počinem učinily pro rozvoj česko-slovinských vztahů více než konzulát svoji prací za rok.“ (český konzul v r. 1996) nebo „Jsem sice velvyslancem, ale děvčata jsou ty skutečné vyslankyně České republiky, neboť vzájemné poznání zemí, jejich historie, kultury, hudby a navazování vztahů je mnohem důležitější přímo mezi lidmi obou zemí.“ (velvyslanec ČR v r. 2010).

Hostitelky z Laška cítily potřebu nějakým způsobem symbolizovat vzájemné přátelství a vytvořenou korunu našeho společného sborového stromu umístily na velké projekční plátno na zadní straně pódia. Neuvěřitelnou shodou náhod náš sbor zařadil na program právě tohoto koncertu skladbu Zdeňka Lukáše Rozkvetlý strom (z cyklu Strom života), kde se mimo jiné zpívá „...květy rozesmáté oblékl strom a zpívá, zpívá, ó jak ten strom zpívá“. Ano, náš společný strom opravdu krásně zpívá a nese nádherné zdravé a hmatatelné plody. Kolik jen jsme si vzájemně nadělili hudebních zážitků, v kolika městech a kostelích jsme si mohli zazpívat, kolik jsme oslovili a potěšili posluchačů, kolik zajímavých a významných míst jsme mohli v obou zemích navštívit, ale také kolik bylo navázáno osobních přátelství, kolik zůstalo nádherných vzpomínek...

To vše je uloženo hluboko v nás a z naší mysli se hned tak nevymaže. Bohužel už nemůžeme osobně říci: „Díky pane sbormistře, Vy jste zasadil ten mladý stromek, který dnes přerostl v obrovský košatý sborový strom.“