Festivia Chorus zpíval v katedrále sv. Víta v Praze

Všichni jsme se rozdělili do několika automobilů a vyjeli tak, abychom byli v 16 hodin na místě určení – v evangelickém kostele na Smíchově. Naše posádka s miminkem vyjela pro jistotu už v 11 hodin. Jak se později ukázalo, bylo to prozíravé… Neboť naše do té doby věrná felicie začala po cestě zlobit, až nakonec na dálnici u sjezdu na Velké Popovice vypověděla službu docela… Kolem nás frčely kamiony a nám bylo dosti ouzko… Naštěstí naši kamarádi nás nenechali na holičkách. Za námi jedoucí posádka s řidičem Mírou nás na laně odtáhla z nebezpečné dálnice. Před námi jedoucí posádka s řidičem Pavlem již mezitím dorazila na místo určení. Toto auto se pro nás muselo vrátit, protože Mírovo již bylo zcela plné. Naše nemocné autíčko zůstalo ve Velkých Popovicích u pivovaru Kozel… Když jsme konečně dorazili před 17. hodinou na Smíchov, byli jsme opravdu šťastní, že jsme dorazili živí a zdraví. Ukázal se další problém – posádka posledního automobilu stále ještě nebyla na místě – dorazila ovšem vzápětí, s tím, že si dali asi hodinovou „tour de Smíchov“… Smíchov tedy vůbec nebyl k smíchu… Smích nás přešel i v okamžiku, kdy jsme zjistili, že hlavní pražská organizátorka Jiřinka onemocněla chřipkou a vůbec nepřijde… Na setmělém chodníku uprostřed hromady zavazadel a s autosedačkou s naším Pepíčkem v ruce to vůbec nebyla příjemná informace. Za nemoc ale samozřejmě nikdo nemůže. Naštěstí se nás ujal místní pan farář Mareš a ochotně nám ukázal příjemné prostory k noclehu a samozřejmě i kostel, do kterého se dalo přejít vnitřkem domu suchou nohou bez nutnosti navlékání se do zimního oblečení. Dokonce byl i vytopen na příjemných 19´C.

V kostele jsme se rozezpívali (výjimečně sami bez naší sbormistryně, která obstarávala miminko) a připravili se na koncert. V kostele je výborná akustika, k dispozici je klavír, velké varhany i varhanní pozitiv. Nálada tedy výborná, vše připraveno. Trochu nám bylo líto, když koncert začal, že bylo přítomno velmi málo lidí. Nakonec jsme zjistili, že kromě nám známých lidí a příbuzných, které jsme sami pozvali, přišla jen dvojice starších manželů… To se nám tedy ještě nestalo. Organizátoři by zřejmě měli posílit propagaci. Nikde jsme neviděli ani pověšený plakát. Ale náladu jsme si nenechali pokazit a zazpívali jsme tedy s chutí pro své blízké. Udělali jsme si vlastně malou generálku na další den. Z programu kvůli nemoci Jiřinky bohužel vypadly skladby pro dvoje varhany, ale i tak byl náš hodinový program pestrý. Na úvod zazněla evangelická píseň Pamatuj člověče a dále atmosféru navodily lidové písně. Pokračovali jsme duchovními skladbami renesančních a poté soudobých autorů. Velice nás potěšilo, že provedení tří svých skladeb byl osobně přítomen skladatel Jiří Laburda, který náš výkon pochválil. Koncert jsme zakončili oblíbenými africkými spirituály, kde se jako obvykle zapojil náš bubeník Hynek Havlík se svým africkým bubnem džembe.

Druhý den na nás čekala třešnička na pomyslném dortu. Dostalo se nám té cti a obdrželi jsme pozvání k hudebnímu doprovodu konventní mše svaté v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha na pražském Hradě. Tamější regenschori a varhaník Josef Kšica nejprve posoudil naše CD nahrávky a poté bylo možno se domluvit na repertoáru. Zpívali jsme několik částí z Mše G dur G. B Casaliho, Cantate Domino od H. L. Hasslera a skladbu Tu es Deus od Jiřího Laburdy, kterou na varhany doprovodil přímo Josef Kšica za řízení naší sbormistryně Jitky Čudlé. Pan Laburda byl opět přítomen a spolu s ním i několik našich příbuzných a známých, kteří v několika případech neváhali a vydali se na cestu až z Velké Lhoty či ze Šluknova v severních Čechách. Mše svatá byla opravdu nádherná, důstojnost jí dodávaly také části sloužené v latině. Kázání bylo nádherné a krásně přednesené. My jsme samozřejmě byli zvědaví, jak náš zpěv zněl dole posluchačům. Zpívali jsme z kůru od varhan a je pravdou, že tentokrát se nám moc dobře nezpívalo, museli jsme použít všechny dostupné technické finesy, aby náš zpěv zněl podle našich představ. Moc nás potěšilo, když jedna z přítomných řekla, že náš zpěv se snášel shůry jako hudební zlatý déšť… Také nás moc potěšilo uznání pana Kšici, který řekl, že se mu náš zpěv líbil a že kdykoliv můžeme přijet si zazpívat znovu. Tolik krásného uznání a hluboký zážitek a vůbec ta možnost si zazpívat na takovém místě, kudy kráčely dějiny našeho národa, to vše vyvážilo veškerou nepohodu při zpěvu a všechnu náročnost celé akce. V katedrále byl s námi i náš Josífek, který byl po celou dobu úžasný, neztratil úsměv na svých tvářičkách ani po šestihodinovém putování do Prahy… Samozřejmě i zásluhou hodných tet, které ho pohlídaly a staraly se, když maminka měla jiné, hudební, povinnosti.

Patří se tedy poděkovat všem, kteří jakýkoliv způsobem pomohli, tentokrát hlavně hodným kolegům zpěvákům, kteří si nás také rozebrali do aut a bezpečně dopravili zpět domů nás i naše zavazadla… Dokonce se nerozbily ani památeční vánoční ozdoby, které mi moji rodiče donesli jako dar pro Pepíčkovy první vánoce, netuše, že je nebudeme mít čím odvézt…

Závěrem dovolte ještě malé pozvání na naše další akce. V sobotu 12. prosince se koná náš tradiční adventní koncert, jak jsme vás již informovali. Předprodej vstupenek je v plném proudu, tak neváhejte, aby se na vás dostalo. (Koncert se koná od 19:00 hodin ve Velké Lhotě, v Evangelickém tolerančním areálu. Účinkuje Festivia Chorus – sbormistryně Jitka Čudlá, Brněnský studentský komorní orchestr, Pacholata Dačická a Žesťový soubor ZUŠ Dačice.) Dále přímo na Štědrý den se ve 23:00 hodin sejdeme opět ve lhoteckém horním kostele k malému neoficiálnímu sousedskému setkání, zazpíváme si koledy a oslavíme zrození Spasitele…