Záboj v Holandsku

Druhý den jsme vyrazili autobusem do Goudy, která je známá nejen svým sýrem, ale i výrobou tradičních vaflí a i ruční výrobou svíček. V doprovodu několika holandských přátel jsme si prohlédli město, jehož dominantou je starobylá radnice a náměstí kolem ní, nakoupili jsme suvenýry a odpoledne se vrátili do Waddinxveenu, na zkoušku na večerní koncert.

Koncert zahajoval sbor Krea musica. Jejich repertoár, naprosto odlišný od našeho, nás mile překvapil. Songy jako „SOS, Super trooper“od ABBY nebo písně od Beatles nás velice potěšily. My jsme své vystoupení začali vážnou hudbou od známých skladatelů, zazpívali několik spirituálů a závěr vystoupení patřil lidovým písním. Na úplný závěr koncertu jsme zazpívali oba sbory společnou píseň: Sbor židů z opery Nabucco od Giuseppe Verdiho v italštině. Celé vystoupení se setkalo s velkým ohlasem a na posluchačích bylo vidět nadšení, což vyjádřili mohutným potleskem.

V sobotu ráno jsme vyrazili do Maeslantkeringu, což je přehrada, která chrání Nizozemí proti záplavám. Tato vodní stavba umožňuje uzavřít kanál Nieuwe Waterweg za bouří nebo před silným mořským přílivem. Podnět k tomuto projektu (projekt Deltaplan) zadala ohromná vodní katastrofa v roce 1953. Přehrada sestává ze dvou vrat, které za bouří zahradí mořskému přílivu cestu do kanálu (v šíři 360 m). Za normálního počasí zůstávají vrata otevřena, aby lodě proplouvaly bez překážek. Od průvodce jsme se též dozvěděli, že čepy k těmto vratům byly vyrobeny v České republice v plzeňské Škodovce.

Z Maeslantkeringu jsme jeli na pláž Severního moře, a protože bylo nádherné počasí, někteří členové Záboje neodolali a vrhli se do mořských vln. My ostatní, kteří nejsme až tak otužilí, jsme teplotu vody vyzkoušeli ponořením horních nebo dolních končetin, maximálně procházkou na rozhraní moře a pláže.

Odpoledne jsme se vrátili do hotelu a navečer již jedeme na rozlučkový večer, který provázela hudba, zpěv, dobré jídlo a výborné víno. Večírek probíhal ve velice srdečném duchu, zpívali jsme česky, anglicky i holandsky za doprovodu kytar, klavíru a harmoniky a tancoval, kdo nohy měl. V závěru večera jsme se ujistili, že naše přátelství a spolupráce budou nadále pokračovat a při loučení byli mnozí dojati až k slzám.

Během celého pobytu nás provázela, starala se o nás a překládala nám paní Olga van Amerongen-Březinová, které tímto vzdáváme dík.