Iuventus, gaude! přivezl z Prahy stříbro

Iuventus, gaude přivezl stříbro, přesto ale vyhrál, protože byl hodnocen nejlépe z celé kategorie. Je to rozhodně velký úspěch. Už proto, že to byla první soutěž, které se sbor zúčastnil bez nejstarších děvčat a také proto, že z 36 dětí zpívalo v Praze deset nováčků, kteří hlavní sbor navštěvují teprve tři měsíce!

Sobotní program byl pro děti opravdu náročný. V devět hodin začínaly rozezpíváním, o půl hodiny později jsme vyjížděli do Prahy. Po obědě následovala krátká zkouška a soutěžní vystoupení. Na zcela zaplněném Staroměstském náměstí se sešly všechny zúčastněné sbory ke společnému zpívání, o hodinu později jsme viděli rozsvícení vánočního stromu. Upřímně řečeno bylo ale centrum Prahy tak přecpané, že jsme si připadali jako v lisu. Příjemná procházka svátečním městem to rozhodně nebyla. Tím spíš si děti zaslouží obdiv za svou dochvilnost a ukázněnost. Trochu jsme se báli, jestli je nebudeme muset hledat v davu, ale na domluvené srazy jsme my dospělí přicházeli téměř poslední, děti se vzájemně hlídaly ve skupinkách a na domluvené místo přicházely s předstihem. Prostě na ně bylo stoprocentní spolehnutí.

Večerní slavnostní program v Kongresovém centru zahájilo opravdu profesionální vystoupení Kühnova dětského sboru. Vyhlášení výsledků začínalo v půl desáté večer.

Chvíli to vypadalo, že na nás snad zapomněli. Jméno Iuventus, gaude! se ozvalo až čtrnácté. Jásot dětí znatelně zesílil, když z pódia zaznělo, že vyzpívaly nejvyšší bodové ohodnocení ve své kategorii. To už ale Terezka Justová sladce spala na měkkém sedadle. Z Prahy jsme odjížděli kolem jedenácté večer a i když je to k nevíře, celou cestu se ozýval za našimi zády zpěv. O půlnoci jsme popřáli Kristýnce Svobodové k nedělním narozeninám a před půl jednou v noci jsme vjeli do spícího Jablonce. Obětaví rodiče na nás čekali před ZUŠkou a kupodivu ani nehubovali. Nedělní dopoledne asi bylo hodně ospalé. Ale určitě se dětem spalo dobře, zasloužily si to.

Získat ocenění na významné soutěži stojí spoustu práce a když se to povede, určitě si toho váží děti, sbormistr, vedení ZUŠ, rodiče. Ale protože mám možnost být s dětmi na soutěžích a soustředěních a sledovat je, čím dál víc si myslím, že všechny ty ceny a diplomy jsou bezvýznamné ve srovnání s obrovskou výhrou, jakou jsou báječné vztahy ve sboru a neuvěřitelná pracovitost a radost ze zpívání. Být s nimi a smět sledovat, jak si vzájemně pomáhají, mají se rádi a jak z nich vyrůstají nádherné osobnosti, je opravdová výsada a radost pro nás všechny, kdo s nimi pracujeme. Milí sboráčtí rodiče, slovy pana sbormistra: „Díky za Vaše děti.“