Óda na radost

Aby jubilující vystoupení mělo punc umělecké kvality, pozvali si pelhřimovští také písecký pěvecký sbor Sonitus, se kterým již po léta udržují družbu, společné koncerty, zájezdy doma i v zahraničí i přátelství. V prvé části společného koncertu vystoupil i domácí mužský sbor, po léta vedený zkušeným a "věčně mladým" sbormistrem Václavem Nouzou, který sboru vtiskl laťku odborné náročnosti, jež byla v celém projevu viditelná. Smetanovo Věno v jejich podání znělo pod klenbou chrámu maestoso - jako velebná modlitba. Staré barokní skladby byly pak vystřídány působivými úpravami národních písní i další českou klasikou.

Podobně i smíšený pěvecký sbor, který čítá přes čtyřicet zpěváků, provedl široký záběr repertoárových možností. Sbormistryně Vlasta Veselá řídí sbor s neutuchajícím nadšením, překvapily i nápadité úpravy a provedení od lidových písní, přes starou barokní muziku, až po oblíbené tradicionály a spirituály.

Rovněž vystoupení píseckého pěveckého sboru Sonitus, který letos vzpomínal 30. výročí svého vzniku, zapadlo umělecky do celkové úrovně večera. Koncert v Pelhřimově byl vlastně reciproční a utvrzoval letité přátelství sborů i měst.

Zkušený sbormistr Josef Hrdý předvedl s dvacetičlenným sborem vyzrálý repertoár od polyfonní chrámové hudby zpívané v latině, přes starou barokní hudbu, až po dnešek. Nemohly ovšem chybět ani známé lidové písně z Písecka, Když jse já šel tou putimskou branou a Už se ten tálinskej rybník nahání, v úpravách sbormistra. Bylo to pohlazení po duši, hojivý heřmánek na dnešní uspěchaný svět.

Celý koncert v perfektní chrámové akustice vyzněl jako nevšední umělecký zážitek s vysačkou hodnotné kvality. Jen jedna piha na kráse byla patrná. Návštěva!

Veřejnost sem našla cestu jen ve skromném počtu. V dnešní hektické době zněly melodie pelhřimovský i píseckých pěvců jako krůpěj čerstvé rosy, jako doušek živé vody. A tak si dovoluji připomenout, že Pelhřimov není jen městem rekordů a kuriozit, ale i městem kvalitního sborového zpěvu. Byla to Beethovenova Óda na radost...