Zemřel skladatel Zdeněk Lukáš

Zdeněk Lukáš se narodil 21. srpna 1928 v Praze. Jeho výjimečný hudební talent se projevil již v sedmi letech, kdy byl bez jakékoli předchozí průpravy schopen zapisovat melodie, které mu zpívala maminka. První hudební výcvik absolvoval až v pražském učitelském ústavu, kde se učil hrát na housle a byl nucen zabývat se alespoň elementární hudební teorií. Teprve v letech 1961 až 1970 absolvoval konzultace v oboru skladby u věhlasného odborníka - u skladatele Miloslava Kabeláče.

Lukáš v roce 1954 založil pěvecký sbor Česká píseň, který měl sloužit především k pravidelnému pořizování nahrávek úprav lidových písní pro rozhlasový pořad Hrají a zpívají Plzeňáci. Sbor řídil do roku 1974, kdy byl nucen pro neshody s politickými představiteli Plzně a pro obtíže s StB z vedení sboru odejít. V roce 1964 se usadil v Praze, kde v letech 1973-5 dokonce vyučoval harmonii a kontrapunkt na Pražské konzervatoři, i když sám konzervatoř nikdy nestudoval. V letech 1975–1979 byl sbormistrem ženského sboru Československého státního souboru písní a tanců. Od roku 1979 se věnoval pouze kompozici jako skladatel na volné noze.

Jeho skladatelský odkaz zahrnuje na třistapadesát opusů ve všech kompozičních oblastech. Mezi současnými skladateli sborové tvorby patřil beze sporu k nejvýznamnějším a nejznámějším. Jeho skladby má v repertoáru většina českých pěveckých sborů různých obsazení, ať už se jedná o původní kompozice nebo některé ze stovek kongeniálních úprav lidových písní.

Některé Lukášovy skladby byly oceněny u nás i v zahraničí. Např. osmihlasý smíšený sbor Podej mi ruku (1980) byl oceněn Českým hudebním fondem, Pocta tvůrcům se umístila na třetí pozici ve skladatelské soutěži v Jihlavě, když 1.a 2. cena nebyly uděleny. Cyklus Parabolae Salomonis získal čestné uznání ve skladatelské soutěži Ernsta Blocha v USA a do svého repertoáru ji zařadil i věhlasný sbor Gächinger Kantorei s dirigentem Helmuthem Rillingem. Poslední ocenění získal Zdeněk Lukáš minulý měsíc, kdy získal výroční cenu Ochranného svazu autorského za skladbu Pater noster, která se stala nejčastěji živě hranou vážnou skladbou.