Duchovní hudba pravoslavné Rusi

Jednohlasý církevní zpěv bez doprovodu „Znamennyj rozpev“ byl zapisován znaky („znamja“ – znak), srovnatelně s notací gregoriánského chorálu. Původně slabikový a většinou v rozsahu kvarty či kvinty diatonicky postupující se v průběhu časů dále vyvíjel a přetvářel. Zachoval se po rozštěpení ruské církve (1666/67) především u sekty „Starověrců“ až do 20. století.

Vedle toho se vyvinuly i jiné druhy církevního zpěvu, jako v 17. století kyjevský styl. Církevní hudba se na Ukrajině vyvíjela relativně samostatně, neboť Ukrajina do roku 1654 byla ovládána Polskem. Vícehlas se objevil nejprve v kyjevské oblasti, a to pod vlivem římskokatolické církve vládnoucí v Polsku. Zpěvy kyjevského stylu byly na rozdíl od Znameného rozpevu členěny do period a zpívány vícehlasně, zpočátku způsobem pravděpodobně přejatým z lidové hudby, přičemž jeden hlas zpíval melodii (centus firmus), druhý hlas doprovázel v tercíích a basy přejímaly základní tóny.

Třetí způsob je „Grecheskij rozpev“. Přechod křesťanství z Byzance způsobil, že po staletí působili v ruské církvi vedle domácích i řečtí zpěváci. Samotný Grecheskij rozpev pochází od řeckého mistra zpěvu ze 17. století a od počátku byl promíšen prvky ruského církevního zpěvu.

Až do poloviny 17. století byla celá ruská církevní hudba vázána s liturgií. Od té doby se vedle toho vyvinuly volné skladby církevní hudby, ovšem pouze pro sbor á cappello, neboť hudební nástroje nebyly v kostele povoleny.

Za následovníků Petra I. se dostala také duchovní hudba do italského vlivu, od doby kdy se stal carovým kantorem Ital (1737). Italský styl, jemuž se nevyhnuli někteří skladatelé jako Bortňanskij,byl původní ruské duchovní hudbě bytostně cizí. Pro staré na církevních tóninách založených kantilénách byla harmonizace prostředky systému dur-moll falšováním.

Vývoj v 19. století byl silně ovlivněn cenzurou vedoucího dvorního orchestru.

Teprve Čajkovského vydavateli se podařilo koncem 70. let tento monopol obejít při vydání „Liturgie Jana Chrysostoma op. 41“, čímž povzbudil skladatele ke skládání duchovní hudby. Tím se uvolnila cesta k novému národnímu stylu duchovní hudby.