Sbormistr evropského významu

V letech 1938/1939 podnikl Miroslav Venhoda studijní cestu do Itálie. Od roku 1940 do 1945 byl v Praze ředitelem kůru u dominikánů v kostele sv. Jiljí a do roku 1950 u premonstrátů v kostele Panny Marie na Strahově. Mimo to učil věhem druhé světové války na střední škole v učitelském ústavu. Již roku 1939 založil v Břevnově chlapecký pěvecký sbor Schola cantorum a později ho rozšířil na sbor smíšený. Mimo děl světové vokální polyfonní tvorby byla nastudována i stará česká hudební díla a lidové hry. Do roku 1950, kdy musela být činnost sboru přerušena, uspořádal s tímto souborem přes sto veejných vystoupení, která měla velký ohlas.

Po válce byl mimo jiné i sbormistrem pražského Hlaholu. V roce 1956 založil sbor Noví pěvci madrigalů a komorní hudby, který později přijal název Pražští madrigalisté. S tímto souborem, jehož kmenoý repertoár tvořila duchovní i světská hudba 15. až 17. století, měl velké úspěchy doma i v zahraničí a získal řadu ocenění.

M. Venhoda patří k obnovitelům tradic staré evropské hudby. Vybudoval komorní těleso, které historicky zasvěceně, a přitom poutavě, zpřístupňuje hudební odkaz minulých dob současným posluchačům. Řídil spolu s Ottou Albertem Tichým časopis pro chrámový zpěv Praporec, uspořádal Jarní knížku na rok 1940 a v roce 1946 publikoval Úvod do studia gregoriánského chorálu. Zemřel 10. května 1987 v Praze.