Šestidenní maratón

Koncert jednoho „souboru“, o kterém píši, trval celých 6 dlouhých dnů od 22. 7. 2006 do 27. 7. 2006 od rána do večera a současně zpívalo až 121 zpěváků. My, účinkující z celého Zaolzí (z Jablunkova, Třince, Karviné…) jsme se náhodně, avšak cílevědomě sešli a soustředili s jediným záměrem. Na pěší pouti z Českého Těšína do Częstochowé (Polsko), cestě dlouhé až 180 km jsme šli a celou dobu zpívali lidem v zahradách, na polích, v oknech paneláků, všem, kteří naše písně chtěli slyšet a mnohdy se k nám na kratší či delší cestu přidali. Za náš zpěv neobdrželi jsme žádný pohár, vázu či diplom poroty. My jsme obdrželi mnohem víc – ocenění lidí z chodníků, z oken domů a bytů, kteří nám mávali, zpívali s námi, řidiči kolem projíždějících aut a autobusů nás pozdravovali troubením a děti nám přinášeli polní kvítí. A nám bylo blaho na srdci a v očích jsme měli slzy. Přes všechny strasti a obtíže putování při počasí do +35°C a etapách dlouhých do 37 km jsme dosáhli cíle – Częstochowé. V letošním roce náš smíšený sbor hutníků, horníků, techniků, prodavaček, studentů, všech ve věku od 11 do 81 let završil pouť v katedrále, kde jsme na závěr zpívali na zvláštní mši a díkuvzdání vysílané polskou televizí.

Těch uplynulých 6 dnů putování po cestách a necestách nás stálo hodně sil a fyzického vypětí, avšak odnesli jsme si do našich rodin klid a mír v našich duších, pokoj a lásku k bližním.

Pokud se mě někdo zeptá, odpovím ano, v příštím roce taky půjdu na pěší pouť do Częstochové. Stojí to za to.