František Augustin Urbánek

Svou ediční činnost zahájil Fr. A. Urbánek v roce 1871 cele ve znamení myšlenek J. A. Komenského. Začal vydávat první české učebnice ze všech oborů obecného vzdělání (do té doby většinou německých): matematiku, aritmetiku, dějiny, ale i ruční práce, Komenského "Bránu jazyka otevřenou" (česky i latinsky) a jako asi první na světě vůbec učebnici romského jazyka "Cib romani". Naše dnešní problémy řešil s energií a odvahou už před sto lety! Spolupracoval s tehdejšími nejlepšími pedagogy, spisovateli i výtvarníky.

Když splnil úkol všeobecně vzdělávací, jehož úspěch přilákal i řadu oficiálních následovníků, jasnozřivě rozpoznal, že podobný úhor je i ve vydávání české hudby. V tom mu byl neocenitelným pomocníkem jeho bratr Velebín (1853-1892). František, typ koncepční a organizační, pevně ovládal ekonomiku firmy. Velebín byl naopak rozený dramaturg, člověk společenský, plný nápadů a fantazie (Organizoval např. pražské návštěvy Čajkovského a Saint-Saënse.)

Hned první dvě díla, která vydali, svědčí o jejich objevné odvaze: první byl Fibichův Idruhý smyčcový kvartet G dur, rytá partitura i hlasy, druhá Smetanova Má vlast! Partitury i hlasy a skladatelova úprava pro klavír na čtyři ruce, vše ryté, každá partitura s originální litografií. (Nezapomeňme, že jediný orchestr Prozatímního divadla byl tehdy schopen "Mou vlast" zahrát, pokud si vzal výpomoce z Německého divadla.)

Nejvýrazněji se do historie rodiny Urbánkovy ze synů zapsal prvorozený Mojmír (1873-1919). Z cest na zkušenou (Německo, Francie, Anglie a USA) se vrátil jako moderní podnikatel. V roce 1900 se osamostatnil a podle svých představ dal v Jungmannově ulici postavit architektonicky vzácný "Dům hudby Mozarteum", kde měl nejen nakladatelství, tiskárnu a prodejny, ale i vlastní koncertní síň, agenturu, prodej klavírů a zastoupení italského nakladatelství Ricordi. Zemřel, bohužel, příliš mlád, ve stejném roce jako jeho otec (1919). Naštěstí jeho syn, rovněž Mojmír (1902-1976), úspěšně pokračoval v rozvíjení myšlenek, které už otec nemohl uskutečnit,

Druhorozený syn František (1877-1920) pracoval s nejmladším Vladimírem (1878-1948) v otcově firmě, ale i on zemřel brzy po svém otci (1920) a neměl čas se samostatněji rozvinout. Vladimír navázal na zakladatelské principy otcovy i na jeho zálibu vydávat mladým skladatelům jejich opus 1. Tato ušlechtilá tradice, počínající op. 1. Bedřicha Smetany, skončila op. 1. mladičkého Karla Husy; přervána v roce 1949, kdy závody Vladimíra i Mojmíra brutálně zlikvidoval tehdejší režim