Odešla profesorka Dagmar Součková

Je běžné, že mnoho souborů bývá spojeno se jménem člověka, který se významnou měrou zasloužil o jejich rozkvět. Mnohaletou existencí Foerstrova komorního pěveckého sdružení (FKPS) se táhne výrazná stopa působení paní Dagmar Součkové.

Dagmar Součková absolvovala obor zpěv na pražské konzervatoři u prof. J. Konstantina. Působila jako sólistka ústecké a liberecké opery a byla i velmi úspěšnou koncertní interpretkou. Od samého počátku vlastní pěvecké kariéry projevovala vřelý vztah k amatérské pěvecké oblasti. Stála např. u zrodu Vycpálkova souboru písní a tanců a pěveckého sboru ČKD. Od roku 1965 působila jako hlasová poradkyně v Pěveckém sdružení pražských učitelek. S nevšední obětavostí se věnovala pedagogické práci a vychovala řadu pěvců, kteří dnes působí na českých operních scénách včetně pražského Národního divadla.

Tento životopis vypadá jako mnoho jiných, ale pod jeho řádky se skrývá výjimečná osobnost, pravá umělkyně ryzích lidských vlastností, poctivá a osvícená, která silně ovlivnila nekonečnou řadu lidí po stránce umělecké i lidské.

Když se mezi lidmi, kteří mají či měli něco společného s Foerstrovým sdružením, vysloví "paní profesorka", rozumí se automaticky "naše paní profesorka". Hlasová a umělecká poradkyně FKPS vykonávala tuto funkci, v tomto případě neváháme říci poslání, neuvěřitelných 30 let. Některé členky ji zažily u zrodu sboru, když ona a její dva spolužáci z konzervatoře a celoživotní přátelé, sbormistři Rudolf Zeman a Libuše Krejčová, sbor v roce 1975 založili. Na počátku dostali do rukou hrstku nadšenců, většinou úplně nedotčených jakýmikoli znalostmi techniky zpěvu, harmonie, teorie hudby, muzikantských samozřejmostí a návyků, ba někdy i not. Paní profesorka se těchto osob ujala, umně skryla své zoufalství a trpělivě a neúnavně jim vštěpovala nejen výše uvedené, včetně rozvíjení citu pro muziku, ale ještě něco daleko cennějšího. Morální hodnoty, které sama vyznávala a podle nichž se s naprostou samozřejmostí trvale řídila. Poctivost v přístupu k jakékoli práci, slušnost, zodpovědnost ke kolektivu a s ní související obětavost a nezištnost jsou jen některé z nich.

"Naše paní profesorka" s námi prožívala dobré i zlé, byla vždy ochotná si pro nás udělat čas a nezřídka i účinně pomoci. Za to všechno, a nejen za to, jí bude navždy patřit naše vděčnost a vzpomínky.