Ve věku 87 let zemřel světově proslulý dirigent Zdeněk Mácal

Zdeněk Mácal, dr. h. c. mult. (8. ledna 1936 Brno – 25. října 2023 Praha) - český dirigent.

Hudební geny podědil po svém otci. Od patnácti let hrál v jeho jazzbandu i dirigoval. V kapele se naučil improvizaci a řemeslu, což uplatnil i u orchestrů. Studoval v rodném Brně konzervatoř a Janáčkovu akademii múzických umění.

Poprvé vzbudil širší pozornost, když se stal vítězem dvou významných hudebních soutěží: mezinárodní dirigentské soutěže v Besançonu v roce 1965 a Dmitri Mitropoulos Competition v New Yorku roku 1966, kde porotě předsedal Leonard Bernstein. Zpočátku své dráhy úzce spolupracoval s českými hudebními tělesy včetně České filharmonie, se kterou se zúčastnil turné do Rumunska, Bulharska a Turecka (1966) a Německa a Švýcarska (1968).

Po sovětské okupaci někdejšího Československa odchází Zdeněk Mácal do emigrace a pro českou hudební veřejnost se pak na téměř třicet let “ztratil”, protože pro minulý režim byl tabu. Okamžitě se však intezivně zapojuje do mezinárodního hudebního života. Stal se postupně hudebním ředitelem Rozhlasového symfonického orchestru v Kolíně nad Rýnem a Hannoverského rozhlasového orchestru, šéfdirigentem Sydney Symphony Orchestra, hudebním ředitelem Milwaukee Symphony Orchestra a hlavním dirigentem chicagského Grant Park Summer Festival. V dalších letech se zasloužil o jedinečný umělecký vzestup New Jersey Symphony Orchestra, v jehož čele stál v období let 1993-2002. V květnu 1998 jej Westminster Choir College poctila čestným doktorátem.

Kdykoli se Mácal ocitl ve vedoucí umělecké pozici, okamžitě s plným osobním zaujetím uskutečňoval své představy o postavení a funkci tělesa, které si hluboce váží svých posluchačů a poskytuje publiku maximum hudebních prožitků trvalé hodnoty. Průběžně ovšem přicházela pozvání k dalším elitním americkým orchestrům: ať již pohostinsky řídil New York Philharmonic, Chicago Symphony Orchestra, Philadelphia Orchestra, Washington National Symphony, Pittsburgh Symphony, Los Angeles Philharmonic či Boston Symphony Orchestra, všude se prezentoval jako nesmírně dynamická dirigentská osobnost jasné tvůrčí koncepce a mimořádného emocionálního záběru. Stejně intezivně se však uplatňoval i v Evropě, kde stál u pultu nejrenomovanějších těles jako jsou Berlínští filharmonikové, všechny londýnské orchestry, Orchestre de Paris, Orchestre National de France, Wiener Symphoniker či Symfonický orchestr Bavorského rozhlasu. Pohostinská vystoupení zavedla Zdeňka Mácala také do Japonska, k Orchestru milánské Scaly a do dalších předních operních domů.

Celkem řídil během své dirigentské dráhy více než 160 orchestrů ve čtyřech světadílech.

Do vlasti se jako umělec vrátil v roce 1996. Vedle České filharmonie pak obnovil spolupráci i se Symfonickým orchestrem hlavního města Prahy FOK. Když poprvé po 28 letech stanul na Pražském jaru 1996 znovu před dirigentským pultíkem v Rudolfinu, byl jeho návrat senzací.

V letech 2003-08 zastával Mácal post šéfdirigenta České filharmonie.

„Jestli zítra umřu, můj život byl naplněn do posledního momentu. Já jsem prožil tolik obrovských, nezapomenutelných okamžiků, za které jsem nesmírně rád. Splnilo se mi to, co jsem si v mládí snil. Je to požehnání,“ Z. M.