16. turné hradeckého Jitra po USA opět šířilo slávu českého sborového umění

Od poslední cesty Jitra do Montany uběhlo už pěkných pár let, a tak nemusím ani zmiňovat, jak nás všechny potěšila zpráva, že skupina jednadvaceti členů sboru má možnost zažít ji osobně na vlastní kůži a ne pouze jako vyprávění od pana sbormistra.

Na hodinách právě odbilo tři čtvrtě na dvě ráno a my s nafouklými kufry zimním oblečením nasedli do autobusu a vyrazili směr letiště. Před sebou jsme měli dlouhou a namáhavou cestu se třemi přestupy na letištích a sedmihodinovým čekáním na odlet letadla v Minneapolis. Byla to pro nás ale hračka a šťastni, i když uznávám poněkud unavení, jsme 23. března 2023 v 2:00 AM vstoupili na americkou půdu ve státě Montana.

Své vyprávění začnu bezpochyby těmi nejdůležitějšími částmi každého zájezdu, a to koncerty. Svou náročnou přípravu jsme zde potvrdili celkem na čtyřech hlavních koncertech. Závažnější program první poloviny koncertu jsme zpívali v klasických sborových krojích, v druhé polovině jsme našim americkým posluchačům představili české skladby inspirované folklórem a české a moravské písně v krojích národních. Jeden z koncertů, konkrétně na Gallatin High School, jsme zakončili společným zpěvem s dvěma školními sbory. Zaznělo Hallelujah od Leonarda Cohena a Hoj, hura, hoj od Otmara Máchy. Právě tyto dvě skladby jsme s našimi novými sborovými přáteli nacvičili v den koncertu a večer naši práci předvedli na pódiu. Nikoho z nás nepřekvapilo, když největší ohlas na každém z našich koncertů získávaly skladby Kyrie eleison od H. Badingse , již zmíněné Hallelujah od L. Cohena, Le Temps des cathédrales v úpravě J. Jiráska a americká státní hymna. Po těchto skladbách publikum vždy za bouřlivého tleskání volalo bravo. Pohled na bouřící, naprosto nadšené a dojaté posluchače byl pro nás opravdu nezapomenutelné a přiznám se, že ani mé oko nezůstalo suché. Pokud ale myslíte, že tato čtyři vystoupení byla jediná, která jsme za celý zájezd měli, hned vás vyvedu z omylu. V době naší výpravy jich bylo ještě dalších šestnáct, jen s kratším programem. Jeden z těchto „minikoncertíků“ se konal například i pod širým nebem, konkrétně v Enchanted Forest (Čarovný les). Ten se nachází na vrcholu Andesite Mountain v druhém největším americkém lyžařském středisku, tedy v Big Sky. Návštěvníky sem láká světýlky osvětlená stezka, na jejímž konci se nachází velký oheň, kde si každý může dopřát horkou čokoládu a na ohni pečené marshmallows. Aby byla světýlka pořádně vidět, je každému jasné, že koncert se musel konat večer za tmy. I když teplota v Enchanted Forest dosahovala v tuto dobu až minus 17°C, pro nás to nebyla žádná novinka, jelikož jsme se právě na takové nízké teploty připravovali již před odletem v Hradci Králové.

To, co pro všechny z nás naopak bylo novinkou, a to nejen v oblasti zpěvu, byly workshopy se studenty základních a středních škol a na jedné univerzitě, kterých jsme v jeden den měli hned několik. Hlavní náplní každého workshopu byl samozřejmě zpěv, a to v podobě našeho krátkého vystoupení s programem přizpůsobeným věkové skupině posluchačů nebo společné semináře se studenty zaměřené na intonaci a nacvičování vybraných skladeb. Došlo ale i na konverzaci s žáky v anglickém jazyce, společné obědy ve školních jídelnách nebo na prohlídku škol a seznámení s učebními plány a způsobem výuky na jednotlivých školách. Například na střední škole Lone Peak v Big Sky jsme společně se studenty v jejich hodině anglického jazyka přeložili do angličtiny skladbu Má hvězda nebo vedli konverzaci o svých oblíbených jídlech a činnostech ve volném čase.

Zdejší příroda nás svou krásou oslňovala každým dnem více a více. I počasí, které každý den bylo naprosto odlišné, nám bralo dech. Někdy svítilo sluníčko a nám se před očima zjevovaly obrovské zasněžené hory. Jiné dny bylo zataženo, jindy zase řádila sněhová bouře, ale i takové počasí bylo vlastně naprosto nádherné. Na popsání této rozmanité přírody, která nás obklopovala každý den, by mi slova ani papír nestačily. Tolik nádherných hor, vývěry horkých plynů Mammoth Hot Springs v Yellowstonském národním parku, ale i nespočet divokých zvířat běhajících jen tak volně v přírodě. Tíží vás otázka, zda jsme viděli i ty slavné bizony? Ano. Viděli a to hned několikrát. Osobně si myslím, že nikdo z nás si neuvědomoval, jak obrovské a nebezpečné je to zvíře, než ho spatřil na vlastní oči. Já tedy alespoň ne. Viděli jsme i nespočet dravých ptáků, divokých hus a také nekončící stáda losů loudající se zasněženou krajinou.

A protože zvířata je potřeba chránit stejně jako lidi, měli jsme jedinečnou možnost navštívit Grizzly and Wolf Discovery Centre. Zde jsme za hustého sněžení procházeli kolem výběhů s živými medvědy grizzly a vlky nebo kolem vnitřních jezírek s vydrami.

Ve zdravém těle zdravý duch je heslo, kterým se náš sbor řídí už několik generací. Tak nikoho asi nepřekvapí, že nabídku vyzkoušet si snowshoeing neboli chůzi na sněžnicích nešlo odmítnout. Většina z nás si tento sport typický právě pro oblast Yellowstonského národního parku vyzkoušela poprvé. I když pár pádů do nadýchané sněhové peřiny proběhlo, celou cestu jsme si moc užili a za odměnu na nás v cíli čekala horká čokoláda a domácí cookies.

Když už je řeč o jídle, dovolte mi trochu přiblížit pokrmy, na kterých jsme si v průběhu zájezdu pochutnali. Základem dne je snídaně, ta nás čekala buď na hotelu v podobě volného výběru od ovoce, ovesné kaše, lívanců až po pečené brambory, vajíčka či klobásy, nebo v místních restauracích. O obědy a večeře se pak staral náš americký přítel John Zirkle. To právě jemu vděčíme za tento naprosto nádherný zájezd. V jídelníčku proto nechyběla pravá americká jídla, jako byla třeba pizza, hamburgery, sendviče plněné masem, ale i ta méně typická, jako například BBQ nebo bramborová kaše s kuřecím masem. Nejzajímavějším gastronomickým zážitkem pro mne ale nebyla jídla dovezená Johnem k nám na hotel nebo ta, která jsme ochutnali v místních restauracích. Byly to obědy ve školních jídelnách, a to právě proto, že se zcela lišily od těch u nás v České republice. V našich školních jídelnách totiž rozhodně na svém jídelním tácu neuvidíte zmrzlinu, pizzu nebo například hranolky. Mne překvapil i fakt, že američtí studenti z důvodu bezpečnosti nedostávají k jídlu nože, ale poskytnuty jim jsou pouze plastové lžíce a vidličky. Jako ten stoprocentně nejzajímavější oběd bych zmínila ten v jídelně na Montana State University. Zde jsme si mohli vybrat potraviny hned z několika světových kuchyní. Od pravé americké, přes asijskou a mexickou kuchyni až po speciální stánek pro vegetariány, nebo milovníky zmrzliny a sladkého.

A co pro mne bylo tím největším zážitkem za těch 10 dní, které utekly jako voda v řece Yellowstone, lemující stejnojmenný nejstarší národní park na světě? To je opravdu ta nejtěžší otázka. Upřímně jsem tak oslněna zdejší faunou a florou, že ani hlásku ze sebe nedokážu vydat, kamarádstvím studentů na námi navštívených školách, se kterými jsme konverzovali v angličtině, vyměnili si telefonní čísla, nebo naprosto úžasným převlékáním do dobových kostýmů ve městečku se starými domy divokého západu Virginia City. Před očima stále vidím ubrečené oči návštěvníků koncertů, sněhové bouře, ale i neuvěřitelně vysoký Lone Peak tyčící se nad Big Sky Resortem nebo město Bozeman známé jako sídlo největší státní univerzity v Montaně.

Velký obdiv za tento zájezd patří ale Johnovi Zirklovi. Bez něho bychom nezažili tolik nádherných chvil, ani bychom nepoznali spoustu nových přátel, díky kterým se i naše angličtina posunula na vyšší úroveň. Ale i my na sebe můžeme být opravdu hrdí kultivovaným zpěvem i dalšími získanými zkušenostmi.