Triumf času a pravdy podruhé - Česká Händelova společnost uvádí monografii G. F. H.

Akce se koná v koncertní galerii Art Space, Řetězová 7/224, Praha 1 – Staré Město. Hudebně budou prezentaci provázet členky souboru Temperament 430.

Program:

Georg Friedrich Händel: Triová sonáta č. 1b h moll pro příčnou flétnu,

housle a basso continuo, op. 2; HWV 386b

[Andante – Allegro ma non troppo – Largo – Allegro]

Slovo úvodem

Georg Friedrich Händel: „Da sete ardente afflitto“, kantáta pro soprán a basso continuo, HWV 100

Představení druhého vydání monografie Triumf času a pravdy

Georg Philipp Telemann: Pařížský kvartet č. 8 a moll pro flétnu, housle, violu da gamba a basso continuo, TWV 43:a2 [Allègrement – Flatteusement – Légèrement – Un peu vivement – Vite – Coulant]

Osobní příhovor (Věra Várady)

Georg Friedrich Händel: „Look down, harmonious Saint“ („The Praise of Harmony“), kantáta pro sólový hlas a nástroje, HWV 124

Křest knihy

Beseda s autorem

Závěr

Přípitek s občerstvením, volná zábava

Účinkující:

Irena Troupová – soprán

Jindra Černá – flétna (vedoucí souboru)

Magdaléna Malá – housle

Mélusine Srovnal – viola da gamba

Jiřina Marešová – varhanní pozitiv

Martina Fialková - mluvené slovo

Monografie Pavla Polky je nazvána podle prvního oratoriu Georga Friedricha Händela. Ten přišel jako 21letý mimořádně nadaný a notně sebevědomý mladík na podzim 1706 do Itálie, maje za sebou nedokončená studia práv a několikaletou hudební praxi. Hlavním cílem zřejmě byly Benátky, kde doslova vzkvétala opera a byla dostupná každému, kdo na to měl, také Řím s bohatým intelektuálním a uměleckým životem, a potom Neapol, které byla hudebně nejživější.

Svůj italský pobyt však začal ve Florencii. Jednak proto, že na severu Itálie se zrovna válčilo o španělské dědictví a potom také proto, že ho tam lákal Gian Gastone de'Medici, do Čech oženěný (Toskánský palác) světák, velký milovník hudby a mužů, a pozdější hlava rodu Medici, jenž za pobytu v Hamburku slyšel Händelův první opus, operu Almira, která se tam hrála od ledna 1705. Z Florencie se Händel za pár měsíců přesunul do Říma a možná již počátkem dubna, ale určitě v červnu 1707 se tam hraje jeho zbrusu nové oratorium Il Trionfo del Tempo e del Disinganno, které v Händel-Werke-Verzeichnis nese již číslo 46a. Libreto mu dodal kardinál Benedetto Pamphili, vatikánský knihovník a archivář, milovník umění, prvotřídní libretista Alessandra Scarlattiho a Arcangela Corelliho a také sběratel (rodinná sbírka obrazů Doria Pamphilj Gallery je k vidění v Římě).

Základní myšlenka oratoria je tak­řka osvícenská. Čtyři alegorické postavy - Krása (Belleza), Zábava (Piacere), Čas (Tempo) a Poznání (Disinganno) - spolu vedou rozpravu o cíli a smyslu života, která ústí v poznání, že čas a pravda stojí výše než uplývající krása mládí a pomíjivá zábava. Zatímco Piacere se pokouší svést Bellezzu k bezstarostnému životu v nekonečném mládí a blýskavé nádheře, Tempo a Disinganno mají místo toho na zřeteli věčnost. Aby unikla smrti a pádu, musí Bellezza hledat cestu, která ji dovede k tomu, aby se podívala do „zrcadla pravdy“, místo oddávání se falešným lákadlům a lehkomyslné zábavě. Pouze v tom spočívá cíl a smysl života.

Tímto prvním oratoriem vytvořil mladý Händel strhující dílo, které je zároveň jedním z jeho nejkrásnějších, plné inspirativní a inspirující hudby, s virtuosními áriemi a mnoha působivými momenty. Totéž by se však dalo říct i o dalším Händelově díle, oratoriu Vzkříšení HVW 47, hraném v Římě o rok později, jehož provedení Collegiem 1704 vedeným Josefem Luxem zaznamenala v roce 2009 Česká televize. Je zajímavé, že Händel se dostal do Itálie díky svým operám a vrcholem jeho italského období byla opera Agrippina, premiérovaná v prosinci 1709 v Benátkách, nicméně v Římě se věnoval oratoriím. Není nelogické se domnívat, že šlo o jakési náhradní řešení, protože v prvním desetiletí 18. století byla opera v Římě prakticky zakázaná.

"Il trionfo" má pro Händelův další umě­lecký vývoj nevšední význam, o čemž svědčí i to, že ho později přepracovával, přičemž v úpravě nazvané "Il trionfo del Tempo e della Verità" z roku 1737 rozšířil dílo o třetí část a celá skladba nese označení HWV 46b a poslední úprava z roku 1757 obsahuje 10 nových hudebních čísel, její libreto je přeloženo do angličtiny jako "The Triumph of Time and Truth" a je řazena jako nová skladby s číslem HWV 71.