Zemřela Květuše Lepilová, významná česká slavistka a propagátorka dětského zpěvu

Dne 24. prosince 2020 odešla do muzikantského nebe dcera a neúnavná propagátorka odkazu tvůrce českého uměleckého dětského sborového zpěvu sbormistra, hud. pedagoga, sběratele a folkloristy prof. Františka Lýska (1904–1977) doc. PhDr. Květuše Lepilová, CSc. Byla jednou ze zakladatelek Lýskova Nadačního fondu a dlouholetou členkou jeho Správní rady. Její usměvavá tvář zůstane navždy v našich srdcích a národní sbormistrovská Cena Františka Lýska zůstane spojena i s jejím jménem.

Květuše Lepilová (* 9. dubna 1933 Ostrava - 24. 12. 2020 Olomouc), česká literární teoretička, slavistka, propagátorka hudby a vysokoškolská učitelka.

Byla dcerou sbormistra, profesora Františka Lýska a Ludmily Lýskové, rozené Košťálové. Vyrůstala v blízkosti Jistebnických zpěváčků[2] a jako pětiletá s nimi zpívala sólo ve vánočních koledách v ostravském rozhlase. V roce 1938 byla její rodina vysídlena ze Sudet. Sborový zpěv ji pak provázel na pokusné škole v Baťově-Otrokovicích, kde byla sólistkou Dětského sboru z Baťova (1939–1945). Od prosince 1945, kdy se rodina přestěhovala do Brna, zpívala v Brněnském dětském sboru, který řídil její otec. Na středoškolské studium na Gymnáziu Dr. Vladimíra Helferta v Brně, kde maturovala v roce 1951, navázala studiem sólového zpěvu a hry na klavír (zvítězila v krajském kole hudebních škol ve Znojmě). Hudební vzdělání zakončila státními zkouškami ze sólového zpěvu a ze hry na klavír na Konzervatoři v Brně v roce 1953. V letech 1951–1956 vystudovala Filozofickou fakultu Masarykovy univerzity, obor bohemistika-rusistika.

V letech 1956–1964 byla středoškolskou učitelkou na gymnáziu ve Zlíně, následně v Olomouci-Hejčíně (1964–1973), kromě toho pracovala i jako hlasatelka krajského studia rozhlasu. V roce 1971 obhájila titul PhDr. na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Na téže univerzitě obhájila disertační práci v oboru Teorie a dějiny ruské literatury (1981) a vědecko-pedagogickou hodnost docentky získala roku 1983 během působení na Katedře rusistiky Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci (1973–1990).

Patnáct let působila v Ostravě jako vedoucí Katedry rusistiky Filozofické fakulty Ostravské univerzity (1991–1999) a na téže univerzitě vedoucí oddělení rusistiky (1999–2005). V roce 1994 byla oceněna Jungmannovou medailí. Od roku 2007 se stal jejím působištěm Ústav slavistiky Filozofické fakulty Masarykovy univerzity, kde byla členkou oborové rady doktorských studií oboru Ruská literatura. Zabývala se zde celoživotním vzděláváním učitelů, např. v projektu Inovace postgraduálního vzdělávání učitelů ruského jazyka na ZŠ a SŠ (2010-2012). Organizovala řadu mezinárodních konferencí řešících problematiku interkulturních vztahů a multimediální komunikace. Byla členkou odborných a vědeckých společností: České asociace rusistů, České asociace slavistů, vědecké rady Slovanské knihovny Národní knihovny v Praze aj. Mnohokrát prezentovala českou filologii a kulturu na zahraničních univerzitách a kulturních institucích (Innsbruck, Vídeň, Tampere, Petrohrad, Nižní Novgorod, Moskva, Budapešť, Pecs, Berlín, Lipsko, Hamburg, Utrecht, Opole, Varšava, Lublin, Bratislava, Košice, Nitra aj.).

Byla členkou správní rady Lýskova nadačního fondu (LNF) v Brně a působila v Radě Festivalu Poodří Františka Lýska. V roce 2017 obdržela Cenu Bedřicha Smetany udělovanou Unií českých pěveckých sborů v Praze.