Dirigent s fenomenální pamětí a dokonalým sluchem

Narodil se 25. března 1928 v Praze v muzikantské rodině. Jeho otec byl violistou orchestru Národního divadla, bratr Miroslav byl výrazným představitelem sborového hnutí. Vzpomínám na jeho úzkou spolupráci s Unií českých pěveckých sborů, když některé jeho projekty či doporučení byly sborovou obcí potom realizovány.

I to, že mladý Zdeněk zpíval v letech 1938 – 41 v Kühnově dětském sboru (kam se opravdu každý adept nedostal) svědčí o tom, že měl sborový zpěv rád a v něm vynikal. Vedle toho jej velice zajímalo dirigování, dokonce v těchto mladých letech si zadirigoval v otcově dechovém souboru. Soukromě se učil hudební teorii u Otakara Jeremiáše, rovněž studoval klavírní hru u E. Grünfeldové a dirigování u P. Dědečka. Nastoupil na reálné gymnázium na Smíchově, ale považte, byl v letech 1944-45 vězněn v koncentračním táboře Terezín (po matce byl židovského původu), takže maturitu skládal až v roce 1947.

Další setkání se sborovým zpěvem si umělec odbyl coby korepetitor Českého pěveckého sboru – to bylo v letech 1945 – 48. V roce 1952 absolvoval dirigentský obor na Hudební akademii múzických umění u Karla Ančerla. Poté v roce 1948 nastoupil,ještě jako student HAMU, jako korepetitor do Národního divadla Už v roce 1956 můžeme v jeho uměleckém vývoji zaznamenat již sté dirigování v ND, a to v představeních kupř. Lazebník sevillský, Prodaná nevěsta a Tajemství. Když potom odešel do Olomouce a později do Ostravy, byl výčet jeho premiér opravdu mimořádný. Uvedu jen některé, jako byla Figarova svatba, Cosi fan tutte, Lohengrin, Bratři Karamazovi, Evžen Oněgin, Mistři pěvci norimberští, Věc Makropulos a hlavně Rusalka.

V roce 1963 dosáhl Zdeněk Košler velkého vítězství v dirigentské soutěži Dimitrije Mitropoulose v New Yorku. Spolupracoval tehdy s Leonardem Bernsteinem, kterému asistoval v sezoně 1963/64 v Newyorské filharmonii. Pohostinsky vystupoval v Komické opeře v Berlíně i ve Vídeňské státní opeře a v roce 1976 se stal dirigentem České filharmonie. Svým uměním se vyrovnal Václavu Neumannovi, i když pracovitostí a svědomitostí při zkouškách ho často předčil.

Největšího ohlasu se Zdeněk Košler dočkal v Japonsku, kde byl s Českou filharmonií celkem čtyřikrát. Roku 1979 byl jmenován šéfdirigentem Opery Národního divadla a Smetanovu Libuši dirigoval k jejímu znovuotevření v roce 1983. V jubilejním roce stého výročí Smetanovy smrti (1984), dirigoval na Pražském jaru cyklus všech osmi Smetanových oper.

Košlerovo umění bylo známé i za hranicemi, ať už v Anglii, Rakousku, Spojených státech či Kanadě. Největší popularitě se těšil v Japonsku, kde byl s Operou ND, Českou a Slovenskou filharmonií celkem třicetkrát.

V roce 1984 získal titul národní umělec.