Rybovky se blíží: jak (ne)byla letní "Půlrybovka"

Po chvilkovém posezení na lavičce, kdy přecházející studená fronta nastínila vánoční atmosféru a mně začalo být nepříjemné chladno, rozproudil jsem si krevní oběh procházkou po Kampě. Předlouho jsem tu nebyl. A tak mne překvapil upravený park, restaurovaná Werichova vila, upoutala mne vystavená „batolata“ ze žižkovské televizní věže (zblízka má každé velikost menšího koně), z výstavních panelů jsem se dozvěděl, že v současnosti v Praze probíhá výstava nazvaná Křižovatka cest, jejíž expozice jsou na několika volně přístupných místech (na Vyšehradě vedle baziliky sv. Petra a Pavla, poblíž kostela Nanebevzetí Pany Marie Na Karlově, vedle Rudolfina, na Karlově náměstí, zde Na Kampě) – pod název výstavy by mohl být Šlechtici mezi námi: na velikých tabulích, v barevném a velmi kultivovaném provedení je vyobrazen Karel Veliký a náš Karel IV. Od každého tohoto potentáta jsou zpracovány rodové linie a formou rodokmenů představují české i evropské předky Karla IV. a jeho potomky, kteří žijí nejen v České republice ale v dalších evropských zemí až do současných dob (až po „spícího“ Karla Schwarzenberga). Přečetl jsem si upozornění pro občany, zejména pejskaře a rodiče dětí, že v parku jsou umístěny nástrahy na hlodavce, tak aby byli opatrní. A už vím, kam chodí spát bezdomovci − několik skupinek, po dvou, po třech si jich tu ustlalo na příhodných místech zde v parku. Zabaleni do různých bund a spacáků, obklopeni ranci se svým majetkem, naprosto se nedali vyrušovat rušným provozem četných návštěvníků parku. I vrátil jsem se na stanoviště koncertu − a nic. Žádný muzikant, nepočítám-li jednoho „podnikatele“, který na vozejčku vezl svůj "hudební kombajn", tedy bicí soupravu, nějakou trumpetu a tahací harmoniku, s kterým obrážel hospody a obšťastňoval zahraniční turisty, kteří se nakonec vykoupili nějakým tím obolem. Po marném čekání, jsem nastoupil cestu domů. Takže davy se nekonaly, na 200 účinkujících vědělo, že koncert nebude, jen Štembera ne. Dodatečně mi sdělil Libor Sládek, že jim „vypadl“ varhaník a nesehnali nikoho jiného; v zimě prý Rybovka určitě bude!

Za mé pěvecké kariéry jsem Rybovu Českou mši vánoční zpíval nesčetněkrát, v kostelích i koncertních sálech, s Pěveckým sdružením pražských učitelů i jako host různých ansámblů (s Čendou Holečkem jsme roky chodili na půlnoční ke Sv. Jakubovi − on s basou, já se

zlatem v hrdle). Ale nejkrásnější Rybovku jsem zažil v předvánočním čase roku 1995. Tehdy na pozvání PSPU přijel na pětidenní turné do Prahy welšský pěvecký sbor Barry Male Voice Choir, i s manželkami. Vedení PSPU pověřilo kol. Austeru a mne, abychom této početné skupině dělali doprovod − Mirek uměl bezvadně anglicky a já zase kývat. Byla tenkrát taková sychravá zima − teploty kolem nuly, chvíli mrzlo, pak zase přišla obleva, trochu sněhu, trochu deště. Prohlídky Prahy byly prokládány častými čajovými dýchánky. Zkraje návštěvy byl realizován společný vánoční koncert v Hlaholu i společné posezení obou sborů v útulné vinárně. A byl oznámen termín a místo druhého koncertu: 15. prosinec, Čechtice. Starostou tohoto městyse v okrese Benešov byl v té době náš kolega zpěvák Toník Šotola (však jsme mu jinak neříkali než Starosta). Ten v rámci kulturního povznesení „své“ obce dojednal, že v místním kostelí- ku Sv. Jakuba Většího (14. st. gotický, v 17. st. zbarokizován) bude oběma sbory provedena s hudeb- ním doprovodem Rybova Česká mše vánoční. Ta se zrovna stávala velice populárním hitem Vánoc nejen v tuzemsku ale už i v zahraničí. Vždyť naši Welšané nás překvapili tím, že se Rybovku naučili česky! Venku začalo mrznout a v kostelíku byla obrovská zima. Ale úsilí zpěváků a aplaus obecenstva pozvedlo tamní temperaturu o několik stupňů (samozřejmě Celsia). Koncert dopadl výborně, divákům a ani pěvcům se nechtělo končit, stále někdo začínal s nějakou koledou. Konečně − konec a zpěváci i manželky se začali naloďovat do autobusů. Netušili jsme, že během koncertu silně sněžilo, obec se proměnila na vesničku z Ladových obrázků. Starosta vydal pokyn k odjezdu, ale ne na dálnici ku Praze − kamsi do kopců, do lesa. Po krátké jízdě stanuli jsme pod zasněženými stromy, všude bílo, měsíc skoro v úplňku, sněhu do půl lýtek a tak jsme, okouzleni přírodou, šli řídkým lesíkem husím pochodem neprošlapanou pěšinou k jasně osvětlené budově. Krása, nádhera a velebné ticho − snad se opravdu narodil Ježíšek. Ta budova byla lovecká chata místních nimrodů a Starosta nám zde připravil překvapení − zabíjačku. Duchovní požitek z krásného koncertu, kouzelné a okouzlující zasněžené přírody, byl zde doplněn omamujícími požitky těla. Kdo se pak může divit, že na takové dojmy se nezapomíná. Tak vznikají dlouhodobá přátelství. Potvrdilo se to i při následném zájezdu PSPU do Anglie v červenci 1997, kdy nás oplátkou uhostil i welšský Barry Male Voice Choir, u jehož členů v rodinách jsme byli též ubytováni. "Můj parťák" (ubytovatel) mne byl v Praze několikrát navštívit a dosud (20 roků) si dopisujeme.