Boni pueri se vracejí na místo činu! Znovu je vítá Sečuán!

Zpravodajství z velkého turné

„Tahle brzy jsem snad ještě nevstával,“ pronesl Honza stojící s kufry na recepci hotelu a rozlepil oči. Den se teprve probouzí. Tentokrát jsme vyměnili rychlodraka za letadlo. Na křídlech budeme mít více než 1000 km. Vracíme se k našemu oblíbenému Chengdu, do oblasti šťastných lidí, do třetího největšího čínského města – Chongqingu. Žije tu 12 milionů Číňanů, ale pokud bychom započítali celou aglomeraci, vyšlo to nám něco málo přes 31 milionů obyvatel.

Cestu si krátíme vyprávěním o Wuhanu a Shenzhenu. Odvážíme si odtud zajímavé zážitky, města jsou si podobná a přesto docela jiná, stačí se jen pozorně dívat. Už nám také došlo, proč pan sbormistr pro Wuhan musel upravit program. Nechtěli žádnou skladbu, která by jen trochu připomínala náboženskou tématiku, a tak jsme naše posluchače museli ochudit např. o působivou Ave Maria, která se jinde tolik líbí. Když stojí před koncertní budovou socha velkého vůdce Maa, pak tomu rozumíme.

Po cestě do Shenzenu jsme míjeli Guangzhou (Kanton), na který vzpomínáme z našeho minulého turné. Shenzhen také leží téměř na hranici s Hong Kongem a zase je to trochu jiný svět, západní vliv je tu nesporný a v porovnáním s městy na dalekém severu je tu nejen mnohem větší horko, ale dýchne na vás klid a volnost. Pamětníci turné z roku 2016 s úsměvem líčí, jak u hotelu vstoupili do prvního kafebaru a připojení po 14 dnech absence facebooku bylo na světě! Zkoušíme to i tady, zvlášť mladší kluci, ale bez úspěchu

„Tolik zeleně jsem v životě neviděl,“ hodnotí z okénka čínského „šinkanzenu“ místní přírodu sólista Filip. Míjíme desítky zavlažovacích a odvodňovacích kanálů nedalekých rýžových polí. Prý je místní nazývali Hluboké kanály, což v překladu znamená Shenzhen. Mladší kluci hodnotí sucho u nás doma a vedou odborné klimatologické diskuse

Město má prý ale problém se smogem, my máme však neuvěřitelné štěstí. Svítí sluníčko a dle zpráv tu zažíváme jedny z nejčistších dní v roce. Fotíme si desítky výškových budov. Vypadá to, jakoby město nemělo historii a bylo postaveno na zelené louce. Památky tu nenajdete, snad jen jednu tzv. folklorní vesnici, ale stovky jeřábů, které neúnavně staví a budují, ano. Vedle nákladných staveb stojí domy vypadající opravdu velmi unaveně. Zjistili jsme, že to vše „půjde dolů“ a vystaví se moderní sídla. Ředitelka naší agentury nám vyprávěla, že v tomto městě je více než třetina vysokoškolsky vzdělaných lidí. Je fakt, že i v koncertním sále uměla většina zaměstnanců anglicky, ať již pracovala v kavárně, ochrance nebo uváděla posluchače na místa.

Náš koncert začal na minutu přesně, to není v Číně obvyklé, ale přesto si musíme zvyknout, že ještě 10 minut po začátku stále proudí posluchači do sálu. Náš program se jim líbí. Je zajímavé, že se liší i reakce na jednotlivé skladby podle místa koncertu. Pan ředitel si připravuje přednášku na zítřejší konferenci a zároveň je požádán, zda by nemohl podávat instrukce osvětlovači, který se v našem složitém programu s choreografií nevyzná. Skladby se mu totiž natolik líbí, že prý se vždy zaposlouchá a zapomene zhasnout nebo rozsvítit. S úsměvem tedy náš ředitel kráčí do výšin osvětlovací kabiny a tentokrát je všechno perfektní. Osvětlovač s nadšením tleská a pohupuje se do rytmu. Nejvíc ho baví Titanic. Netušili jsme, že v roce 2016 se Číňané rozhodli pro výstavbu náročné turistické atrakce, která by tragédii lodi připomínala. Replika měla být 269 m dlouhá a 28 m široká, tedy poměr 1:1. Neměl by chybět ani taneční sál, divadlo, bazén a pokoje. Lidé se tak vžijí do doby a místa. Zda to skutečně dokázali, se nám ale zatím zjistit nepodařilo.

Za chvíli odjíždíme na další koncert, zahajujeme jako exkluzivní hosté zdejší významný hudební festival. Držte nám pěsti, ať jsme úspěšní a kluci z Hradce zde opět zazáří!