Jak šel čas aneb pět desetiletí s Ondráškem

Každé narozeniny se mají řádně oslavit, neboť je to příležitost k zastavení, zamýšlení nad uplynulým věkem, rekapitulací, mnohdy i vzpomínkám. Jedno, týká-li se narozeninová událost lidské bytosti, či spolku. Novojičínský pěvecký sbor Základní umělecké školy Ondrášek, včetně přípravných oddělení Hrášek, Rarášek, Kulihrášek a Komorního sboru, ač je to k nevíře, slaví padesátou sezónu existence. A při každém koncertním vystoupení stále potvrzuje, že v pěveckém umění dětských a komorních sborů patří nejen mezi rodinné zlato našeho města Nového Jičína, ale zároveň náleží ke špičkovým pěveckým sborům České republiky evropského, ba světového renomé, šířící dobré jméno českého a moravského dětského pěveckého sborového umění po celém světě. Vždyť Českou republiku a město Nový Jičín díky Ondrášku znají nejen v evropských zemích, ale i v Japonsku, Číně, Africe a USA. Konečně, o tom jsme léta psali na stránkách Novojičínského Zpravodaje a já zaznamenával do kroniky města.

Vzpomínky jsou slovy básníka Jaroslava Seiferta jako provazy, svazující nás s minulosti, které nás poutají k rodině, přátelům, dávným láskám, rodnému městu, kamarádům ze spolku, spojující nás lanem soudržnosti. A tak vzpomínáme-li padesáté narozeniny Ondrášku, připomínáme mnohem více: historii, ale také příběhy jednotlivých kdysi dětských kamarádů, dnes prarodičů či rodičů, jejichž potomci právě tak zažívají onen nádherný pocit sounáležitosti a hrdosti při závěrečném potlesku koncertního vystoupení, jako kdysi před lety oni. Dnešní Ondrášek navíc jakoby navazoval na odkaz svých pradávných předchůdců 16. a 17. věku, kdy z kůru farního chrámu Nanebevzetí Panny Marie v Novém Jičíně zazníval zpěv malých žáčků, zkrášlující mše a další pobožnosti. Již při svém narození v roce 1967 navazoval Ondrášek na odkaz jiného významného předchůdce, Pavlíkova dětského sboru. A zároveň se přichýlil pod ochranu staršího bratra, Ondráše, pod jehož záštitou vznikl.

Archivní prameny podávají svědectví doby. Jejich studiem ožívají události dávnověké i nedávno minulé a my poznáváme slastný i strastný život našich předků, jejich bolesti, lásky, úspěchy i neúspěchy, touhy, cíle, vize i běžný každodenní život.

Důležitým archivním pramenem poznání je kronika. Zalistujme nyní kronikami pěveckého sboru Ondrášek, připomeňme si atmosféru doby před padesáti lety, kdy dětský pěvecký sbor vznikal:

Zrodil se v jarním oparu roku 1967. Hlasová i teoretická přijímací zkouška přihlášených dětí se konala 4. a 5. března 1967. O serióznost i přísný výběr se postarali umělecký vedoucí a dirigent sboru Ondráš Ervín Bártek a umělecký vedoucí a dirigent vznikajícího dětského sboru prof.Václav Ptáček. Mimochodem, při náboru se přihlásilo okolo 140 dětí, vybráno jich bylo sedmdesát, které byly pozvány na první zkoušku dne 6. dubna 1967 do zkušebny v tehdejší Stálé divadelní scéně v Novém Jičíně. V počátcích pomáhala Eva Jiříčková, při Ondrášku vzniklo Sdružení rodičů a přátel s výborem, kterému předsedal MUDr. Karel Pavlis a jehož členy byli Anna Doležalová, Marie Hýsková, Jindřich Knápek, Bohumil Kot.

První, a hned velmi úspěšné vystoupení, se konalo dne 6. listopadu 1967 na společném koncertu s „mateřským“ Ondrášem. Následovala další koncertní vystoupení, na jaře roku 1968 dokonce první natáčení pro ostravské studio Československého rozhlasu. 5. dubna 1968 se Ondrášek zúčastnil okresního kola soutěže dětských pěveckých sborů Zájmové umělecké činnosti a zvítězil. Porazil soubor Základní devítileté školy Odry, který vedla Marie Volná, známá dnes pod příjmením Bělíková. V krajském kole téže soutěže Ondrášek skončil na druhém místě. Následoval první zahraniční zájezd v květnu 1968 do Polska, a první, zcela samostatný celovečerní koncert 11. prosince 1968 v sále Stálé divadelní scény v Novém Jičíně.

Kroniky dokládají úspěšnou činnost jubilanta. Při ohlédnutí za prvním pětiletým obdobím Ondrášku napočítáme více než stovku koncertů, příležitostných, soutěžních a jiných vystoupení. Od začátku sbor rozdával krásu pěveckého umu doma i v zahraničí ( v roce 1968, 1972 Polsko, 1977, 1980, 1985, 1987, 1989 Maďarsko, 1982, 1988 Německo, 1984 Itálie, 1991 Rakousko), vydával gramofonové desky (1972 a 1988 v Supraphonu, 1976 v Pantonu spolu se Severáčkem a dalšími sbory), vystupoval v televizních pořadech jako Zpívající tábor, Hudba pod trámovým stropem, Co nevěděl Archimedes, Lovy s písničkou, Vlaštovka v Beskydech, ve čtyřdílném seriálu Marťanský dopoledník, ve třináctidílném hudebně zábavném seriálu Z malované truhly či ve třiadvacetidílném pořadu na pokračování nazvaném V pohádce šaška Bumbáce. V tomto prvém období ondráškovského vývoje, kdy v čele stál zakladatel sboru středoškolský profesor Mgr.Václav Ptáček, získalo těleso v letech 1975 a 1976 druhé a třetí místo v ústředním kole pěvecké soutěže „Písně přátelství“ v Kladně, „Stříbrnou palmu“ v roce 1974 v Janských koupelích a „Zlatou palmu“ v roce 1977 v Olomouci a pochopitelně mnoho okresních a krajských ocenění.

Kronika vydává i mnohá žertovná svědectví, jako například ve zmínce nazvané Koncert za čtyři sta zlotých. Dovídáme se, že v roce 1972 se novojičínský Ondrášek vracel ze zájezdu do Polska. Před Katovicemi zastavil oba autobusy policista a hrozil pokutou 400 zlotých za překročení rychlosti. Nepomáhalo vysvětlování, že prvému autobusu selhal tachometr a řidič druhého, který byl v zahraničí poprvé, nemohl vést výpravu. A tehdy dal dirigent prof. Václav Ptáček pokyn, Ondrášek nastoupil na dálnici před oba autokary a zazpíval dvě polské písničky. A kouzlo zpěvu zapůsobilo. Policista se usmál, zasalutoval a propustil sbor bez pokuty. A tak tento neobvyklý koncert oněch 400 zlotých skutečně vydělal.

Významnou roli v běžném každodenním životě hrají osobnosti, na což jsme v době nedávno minulé do roku 1989 rádi zapomínali. Také dětský pěvecký sbor Ondrášek se zrodil díky osobnostem, jak už jsem zmínil výše, tenkrát zásluhou středoškolského profesora pana Václava Ptáčka. Věnoval sboru a Novému Jičínu svá nejlepší léta. A hlavně dokázal spolu s Bártkovým Ondrášem, že v nově osídleném Novém Jičíně rozkvetla česká, respektive moravská pěvecká kultura. Oba rodáci z Nového Jičína dokázali neuvěřitelné: vytvořili novou pěveckou sborovou tradici.

Archiválie, jako cenná paměť národa – a v našem případě města Nového Jičína, dokumentují především dobu, kdy v čele sboru stál Mgr.Václav Ptáček. V roce 1992 předává řízení sboru bývalému členu Ondrášku, učiteli novojičínské Základní umělecké školy, pěvci a hudebníkovi tělem i duší, Josefu Zajíčkovi. S novým uměleckým vedoucím vždycky začíná nová éra. Každý umělec dodává dílu kus své vnitřní tvůrčí síly, osobnosti, ducha a nemohlo tomu být jinak i v případě nástupu Josefa Zajíčka. Přicházel ovšem v jiné době a za zcela jiných podmínek, než vznikal původní Ondrášek a tvořil Václav Ptáček. Zajíček měl výhodu, že nezačínal od nuly, neboť přebíral sbor vysoké umělecké kvality, sbor jemu osobně důvěrně známý, a navíc v době svobodné. Na rozdíl od prof. Mgr. Václava Ptáčka nemusí přemýšlet nad ideologickým nábojem repertoiru, schvaluje si ho zcela sám, může se zúčastnit jakékoliv soutěže v kterékoliv části světa, pokud ovšem sežene finanční prostředky. V osobě Josefa Zajíčka přichází do sboru nejen nová umělecká krev, ale i mladý schopný manažer. Brzy se v programech sboru projeví i duchovní rozměr repertoiru, do roku 1990 jen stěží představitelný. Zajíček dovede zaujmout děti od nejmenších až po šestnáctileté, vytvořit vůkol sebe podobně nadšený a na stejnou notu naladěný kolektiv rodičů a spolupracovníků, svým entuziasmem získává i patřičné finanční prostředky. Výsledek se brzy dostaví: vítězství v mezinárodních soutěžích v Itálií v roce 1995, kde navíc byli přijati Svatým Otcem papežem Janem Pavlem, v anglickém Llangollenu v severním Walesu v roce 1996, kde pěveckému klání dvaceti tří pěveckých sborů přihlížel i korunní princ Charles, úspěšné turné po Japonsku v roce 1998, kde se mezi mnoha koncerty podařilo vyprodat třikrát koncertní haly pro 2500 posluchačů. "Kritiky byly příznivé" - říká tenkrát skromně sbormistr Josef Zajíček.

Také rok 1998 byl pro Ondrášek velmi úspěšný: zpíval v Mikulově a natáčel v tamějším zámku pro brněnské studio Českého rozhlasu, zpíval v zrcadlovém sále Pražského hradu při slavnostním zasedání Svazu měst a historických sídel v přítomnosti tehdejších politických a státních představitelů: předsedy Parlamentu Miloše Zemana, předsedy Senátu Petra Pitharta, ministra kultury České republiky Martina Stropnického a dalších významných osobností českého veřejného života. Koncertu byl přítomen i tehdejší starosta Nového Jičína pan Pavel Wessely. Závěr roku 1998 byl zpestřen zajímavým koncertem Ondrášku a jeho hosta z Jihoafrické republiky Pretorie Childrenřs Choir v sále Beskydského divadla, a v roce 2000 Ondrášek na oplátku úspěšně putoval, koncertoval, respektive explodoval českou a moravskou zpěvností při svém zahraničním turné po Jihoafrické republice. V tomtéž roce měl navíc televizní premiéru zajímavý dokument Jak se zpívá v Novém Jičíně, věnovaný právě Ondrášku. Je pravda, že mnohokráte jsem zhlédl na televizní obrazovce (nebo četl v denním tisku) vyznání známých osobností, jak za své zasloužené úspěchy děkují své firmě, rodnému městu, škole či podobně. Jakoby to patřilo ke společenským zvyklostem, jakoby ti druzí čekali na odlesk slávy. Z onoho televizního dokumentu vysvítalo přirozeně, bez velkých gest, zcela jasně, zřetelně a hluboce, jak úspěšný dětský pěvecký sbor reprezentuje Českou republiku po celém světě a jak zároveň náleží svému malebnému moravskému městu, starobylému a slovutnému Novému Jičínu, své základní umělecké škole, při které působí. Z těch dětí vyvěralo nadšení a hrdost na svůj um, že právě kantor této školy Josef Zajíček je jejich velký kamarád a mistr, kterému důvěřují, že ředitel oné školy má velké pochopení pro sbor, neboť bez jeho pomoci by nebylo velkých vítězství a činů. ….A že kromě soutěžních vítězství v Itálií, Anglií, pěveckého putování Japonskem, nadšených ovací posluchačů, mohou Ondrášci konstatovat: Zpívali jsme v Africe, našim písním naslouchali občané Jihoafrické republiky, dobyli jsme Prétorií … Konečně, oni sami vzpomínají:

„Zpívali jsme na mnoha místech, na vystoupeních při bohoslužbě v univerzitním chrámu v Prétorií, dvojí koncerty pro školy, jeden koncert předváděcí, kde jsme zpívali před sbormistry a hudebními odborníky, zatímco mistr Zajíček demonstroval práci sboru, hlasovou kulturu zpěváků, přípravu sboru na vystoupení, seznamoval s českou sborovou tvorbou autorů Ebena, Rajchla, Máchy, Lukáše. A nezapomenutelný závěrečný koncert v nádherném sále Pretorijské univerzity v nedělním podvečeru, zaplněném tisíci nadšenými posluchači. Zpívali jsme při přijetí starostkou města Prétorie, na českém velvyslanectví, při dalších slavnostních i neoficiálních příležitostech“. Všude Ondrášek rozdával krásu sborového umění v českém hávu a radost ze zpívání, jakou může vyjádřit jen právě mládí.

Ale oni – tedy Ondrášek, jeho přípravná oddělení a komorní sbor - svá „stará“ vítězství doplňují novými výzvami. Z kronik vyplývá, že ve dnech 6. - 14. listopadu 2012 se komorní sbor zúčastnil světové sborové soutěže v jihočínském Guangzhou (v Evropě známější název Kanton s 16 mil. obyvatel). Odtud si přivezl domů dva cenné kovy: platinovou medaili v kategorii ženské sbory a platinovou medaili v kategorii folklor. Nebo jiný nedávný úspěch ve světle novinových zpráv: Ve dnech 19. června až 5. července 2014 si Ondrášek splnil svůj sen a realizoval umělecké turné po USA. Od Floridy, přes Philadelphii, Washington až po New York promlouval svým zpěvem od srdce k srdci, nadchl americké posluchače a české krajany, zvítězil v prvém ročníku v mezinárodní pěvecké soutěži Serenade! Washington, D.C.Choral Festival 2014, setkal se se sbory z Norska, Gruzie, Kanady, Nizozemí, USA, Ruska a Zimbabwe, úspěšně reprezentoval Českou republiku a naše starobylé kulturní město Nový Jičín. A tak bychom mohli pokračovat – konečně výčet účastí na festivalech, soutěžích, turné doma i v zahraničí nalezneme v příloze publikace, kterou Ondrášek vydal.

Jak ale Ondrášek oslavil své narozeniny konkrétně? Nutno říci, že velkoryse a důstojně. V podstatě lze konstatovat, že oslavy měly tři vrcholy. Tím prvním byl samotný jubilejní, respektive tradiční dva jubilejní koncerty v sobotu 18. Března 2017 – jeden odpolední, druhý večerní, oba řízené Josefem Zajíčkem. Bravurní, pěvecky precizní vystoupení všech přípravných oddělení, koncertního, komorního i jubilejního sboru, slavnostní, radostná nálada, křest publikace k výročí, loučení s některými členy Komorního sboru a sbormistryni Michaelou Sedoníkovou, odcházející na mateřskou dovolenou, bylo dojemné a zanechávající hluboké zážitky v mysli posluchačů. První dva březnové jubilejní koncerty byly především oslavy uvnitř sboru a jeho přípravných oddělení. Druhým vrcholem oslav byl koncert v sobotu 6. května 2017 v chrámu Nanebevzetí Panny Marie, kdy Ondrášek slavil se svými nejlepšími přáteli, kamarády, pěveckými sbory, které pojí nejdéle trvající vzájemné pěvecké setkávání, ať již při společných koncertech či soutěžních kláních. Koncerty duchovní hudby patří neodmyslitelně k Ondrášku a jeho přátelům z doby po roce 1990, v tom smyslu byl koncert rovněž symbolický. Třetím vrcholem byly koncerty v neděli 7. Května v Ostravě a v pondělí 8. května v 15 hodin odpoledne v sále Beskydského divadla v Novém Jičíně, kde zaznělo dílo Karla Jenkinse The Armed Man. K realizaci tohoto rozsáhlého díla Ondrášci přizvali právě partnerské sbory z Šumperka, Dačic a Českého Krumlova, Janáčkovou filharmonií Ostrava a vynikající sólistku ostravské opery paní Evu Dřízgovou – Jirušovou, která byla mimochodem poctěna za své pěvecké a herecké výkony již po dvakráte cenou Thálie. Provedení úchvatné, nechali vyniknout kráse a hloubce díla, jež nese poselství míru a naděje.

Já vím, je nádherné a opojné být první, druhý, třetí, ale neméně důležité je zpívat od lidského srdce k lidskému srdci, přesvědčit o svém snažení a nadchnout publikum – a to Ondrášek a jeho výjimečný dirigent umí. Ať tedy Ondrášek se svým charismatickým dirigentem dále rozdává lásku k hudbě a zpěvu po celém světě, rozvíjí duchovní kulturu, krásu vokálního umění , nechť nejméně v dalších padesáti letech fenomén Ondrášku slavně plápolá se jménem Novým Jičínem po všech světadílech a pomáhá lidem dobré vůle.