V Havlíčkově Brodě proběhl vzpomínkový ateliér při Memoriálu Zdeňka Lukáše

Zdeněk Lukáš zemřel před 10 lety a bylo by fajn si ho připomenout. Byl to chlapík milovaný všemi sbory, stále patří k nejzpívanějším autorům, psal přehledné lehce zpívatelné vokální linky, které dohromady tvoří zdánlivě komplikované struktury, pěkně se to zpívá a krásně to zní.

Po chvíli váhání, domýšlení a upřesňování jsme se dohodli na nejschůdnější variantě. Bude jen jeden ateliér, který povede Zdeněk Vimr, snad nejpovolanější pokračovatel lukášovské interpretační linie. Bude mít kapacitu max. 100 zpěváků kvůli dosažitelným možnostem ubytování a stravování na poslední chvíli a hlavně musí být finančně přístupný všem zpěvákům, na shánění dotací nebo sponzorů není čas, vše se bude řešit na pochodu.

Klíčové bylo spojení Unie s Artamou, která pružně reagovala na aktuální organizační potřeby. Kurzovné pak bylo možné stanovit na přijatelných 600 Kč (podíl na provozu plus legální notový materiál, nahrávka závěrečného koncertu na CD a DVD pro každého frekventanta kursu) i bez dotací, o které jsme neměli čas zažádat. Ubytování a stravování bylo volitelně v rozmezí 0 - 1.090 Kč.

Takže se rozjela příprava v produkci Havlíčkova Brodu: objednalo se ubytování na internátu, stravování v Pivovarské restauraci, ateliéry na gymnáziu, koncerty v kostelích. V Praze se řešilo grafické zpracování a tisk plakátů a programů, tašek s potiskem, visaček na hruď, přepsání not, korektury, tisk a knihaření, též vypůjčení el. klavíru s rejstříkem cembala na cyklus V podzámčí:)

Čtvrtek

Sešli jsme se kolem 13 hodiny u Gymplu v Havlíčkově Brodě, vylepili plakáty, které měly nasměrovat frekventanty na zápis, a už tam postávalo pár zpěváků. Je vždycky krása vidět nedočkavé lidičky, co si s vášní přebírají noty a stravenky, pohladí si látkovou tašku, než to do ní naskládají a těší se na nastávající víkend, na zpívání a na své známé.

Sboristé se sjíždějí, postupně se ubytovávají, scházejí se na večeři a v 19 hodin začíná Zdeněk Vimr zkoušet první skladbu Zdeňka Lukáše. Klepne tóny do klavíru a celý ateliér začíná zpívat. Je to s podivem, leč to zní jako už nacvičené. Vyladěný čtyřhlas na první pokus. Jen doladit agogiku. Sbormistr se nestačí divit. Skladba je to neznámá, dosud nevydaná, ale jako znělka festivalu je úžasná. "Když člověk zpívá, zastaví se čas". Otvírají se další věci, celkem se jich za víkend nacvičí 16. Neuvěřitelné.

Pátek

Den běží jako po másle, zkoušky frčí, Zdeněk Vimr původně myslel, že budou nutné dělenky, ale běží to dopředu jakoby nic, buď se to zpívá samo, nebo se na to sboristé pečlivě připravovali. Konec konců dostali poštou noty měsíc předem. Tak co platí?

Od 19. hodin je ve Skautském klubu společenský večer. Honza Koutecký hraje na piano ke zpívání, tanci a poslechu a pamětníci střídavě povídají vesele i vážně o Zdeňku Lukášovi. Byla to osobnost evropského významu, která měla nejblíže ke sborovému zpěvu. Historek je spousta a zlidšťují ho jako uctívaného Mistra, který byl u zrodu festivalu v Havlíčkově Brodě a každý rok tam jezdil a měl svůj ateliér.

Sobota

Dopolední zkouška proběhla nad očekávání, sbormistr si dokonce dovolil odvolat odpolední zkoušku a předepsal hlasový klid. Sbor byl na večerní koncert připraven a dal jen akustickou zkoušku v kostele. Pořadí skladeb Zdeněk určil: Když si člověk zpívá - znělka festivalu, Missa brevis, op. 176, Pater noster, op. 263, V podzámčí, op. 170 a úpravy lidových písní: Písně z Plzeňska, Znám já jednu mlynářku, Jeren kramář vosla míl, Kotek sedí mezi sudy a Už ho vedou, Martina.

Teď nastal klíčový problém festivalu. Publikum. Festivaly ateliérového typu nepotřebují externí publikum, protože si zpívají pro sebe. Je-li 6 ateliérů po 100 zpěvácích, zpívá vždy 100 zpěváků pro 500 posluchačů a střídají se. Tady jsme měli jeden ateliér a žádné posluchače. Vytiskli jsme plakáty, které rozšiřovala jednak Východočeská oblast UČPS po celém kraji, výlepová služba v Havlíčkově Brodě a pak ještě organizátoři v Brodě v přátelských obchodech.

Třásli jsme se v očekávání, že na závěrečném koncertě od 19.30 nebude nikdo tleskat, i když bude výtečný. Koncert výtečný opravdu byl a tleskala mu spousta lidiček díky kulturnímu publiku v Brodě a okolí. Přispěl k tomu i sbor Campanula Jihlava, který zahajoval koncert se sympatickým programem s Ebenem a Lukášem. Výtečný sbor, bylo skvělé, že na koncertě vystoupil.

Neděle

Poslední den bývá hektický, ráno po večírku odevzdat povlečení a v 8 už být na kúru a zpívat na mši. To svedou jen silné nátury. Kupodivu na kúru bylo plno a my si dobře zazpívali Missu brevis a Pater noster. Po mši nastoupil náš host Spektrum Jana Staňka, co se vydal na experimentální cestu alikvótních tónů. Sklidil zasloužené ovace, i když si Honza stěžoval, že mu ubyli klíčoví zpěváci. Přesvědčivé to bylo.

Loučení po těchto pracovních festivalech jsou těžká. Společná práce a zábava a trocha spánku sbližuje zpěváky a zpěvačky. Snad tenhle víkend udělal radost všem zpěvákům.

Seděli jsme na závěrečném obědě v Pivovarské hospodě s Honzou Staňkem a jeho sborem (domluvili jsme se s ním, že přijedou a vystoupí za oběd, Honza je pamětník začátků Bohemek v Brodě, posléze spoluautor) a říkali si, co mohlo být lepší. Neplácali jsme se po zádech. Festival k úmrtí Zdeňka Lukáše skončil. Zavzpomínali jsme na něj, zazpívali jsme spoustu jeho krásných skladeb a dali si na něj pár piv.