Petr Eben: České mešní ordinarium (4/5)

Sanctus

...Základní motivický element tu představuje útvar osminové a čtvrťové hodnoty, věrně přizpůsobený rytmické struktuře slova "svatý", přičemž vzdálenost mezi oběma tóny narůstá od sekundy ke kvartě, aby nové zvolání bylo vždy energičtější než jeho předchůdce. O přednes následujících oslavných vět se dělí tenor se sopránem na způsob hoquetové techniky. Fráze "nebe i země jsou plny tvé slávy" a "hosana na výsostech" tak vytvářejí díl, který se s při nepatrném vnitřním rozšíření, vynuceném strukturou textu "požehnaný, jenž přichází ve jménu Páně" ještě jednou opakuje. Akordická jednota v něm ustupuje polyfonní sazbě, v níž na dynamicky zeslabeném pozadí vyniká jen tenor následovaný sopránem při přednesu lyrické melodie v roli cantu firmu. Malá plocha této části ordinaria je prosta tonálních kontrastů, zůstává jednotná in G s přísným zachováním durové tonality. I to je spolu s volbou ostatních skromných výrazových prostředků jeden z důvodů, proč Sanctus vyznívá především jako osobní vyznání.

Agnus

V podobné výrazové rovině zůstává i poslední část ordinaria. V mollové tónině fis třikrát exponuje jedinou frázi, putující od sopránu k tenoru a zpět do sopránové linie. Její povlovně sestupná melodická tendence vystihuje charakter prosby, v níž se již zrcadlí očekávaný eucharistický vrchol obřadu. Právě proto se zde skladatel i při trojím uvedení téže melodické myšlenky vyhnul jakémukoli sklonu k mechanickému opakování. Svědčí o tom střídavé umístění melodie do ženských a mužských hlasů i rozdílná hustota harmonického pohybu, jejž kontrapunktické hlasy vytvářejí. Zatímco tedy v první a třetí prosbě probíhají harmonické změny s tepem půlových hodnot, ve druhém uvedení odpovídá harmonický pohyb na začátku každého taktu pohybu čtvrťovému. Takové rozvržení hlasových linií samozřejmě brání syrytmickému přednesu textu. Zůstává proto svěřen melodii v roli cantu firmu, zatímco ostatní hlasy na plnou obsahovou nosnost textu částečně rezignují. Výjimku představuje první a poslední takt: na začátku zůstává oslovení "Beránku Boží" ještě dostatečně průrazné díky jednotnému přednesu trojice ženských hlasů, závěrečnou prosbu "daruj nám pokoj" pak přednášejí rytmicky shodně všechny čtyři hlasy. A přestože se poslední tóny prosby téměř vytrácejí v poměrně strmém decrescendu, zůstává slovu "pokoj" dostatek jasu díky poněkud překvapivému durovému finálnímu souzvuku.