Dnes slaví osmdesátiny pedagog a sbormistr Tomáš Fiala

Dnes, 20. srpna oslaví 80. narozeniny významný pedagog, sbormistr pěveckých sborů a mj. i člen zkušební komise pro SZZ a SBZ pan Tomáš Fiala, který zásadním způsobem ovlivnil vývoj sborového zpěvu v severních Čechách. V jeho dosavadním životě se snoubila činnost umělecká, pedagogická a organizátorská. Výrazně zapůsobil na sféru amatérského i profesionálního sborového dění, a to zejména v ústeckém, litoměřickém a českolipském regionu.

Pan Tomáš Fiala se narodil 20. srpna 1933 v Praze, avšak jeho „kořeny“ jsou moravské – pochází ze známého rodu Kašlíků (dirigent Václav Kašlík byl strýcem z matčiny strany). Studia zahájil na Akademickém gymnáziu v Praze, po přestěhování do Teplic v Č. pokračoval na tamním reálném gymnáziu. V Teplicích navštěvoval rovněž LŠU, kde se učil hře na klavír (Alois Sarauer) a na housle (Jarmila Sarauerová). Další studia byla zaměřena na vysokoškolská studia. Studoval Pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, kde vystudoval obor hudební výchovu. Současně s vysokoškolským studiem byl i posluchačem Pražské konzervatoře, na které absolvoval v roce 1954 státní zkouškou z oboru hra na klavír. Významnou roli v jeho následující profesní orientaci jistě sehrálo i působení ve fakultním sboru a zejména v Pěveckém sdružení pražských učitelů (tehdejší sbormistři Metod Doležil, Jan Kasal).

Po ukončení studií nastoupil jako pedagog na Střední pedagogické škole v Litoměřicích (1954 – 1958), kde uplatňoval sborové zkušenosti i jako sbormistr nově založeného dívčího sboru. Velkou poctou pro něj bylo, když ho v roce 1955 prof. Plavec doporučil jako sbormistra již renomovanému sboru a to Pěveckému sboru severočeských učitelů Česká Lípa. Zde nastudoval pan Tomáš Fiala, na profesionální úrovni, velkou řadu sborového repertoáru mužských sborů a stal se vysoce uznávaným sbormistrem. S uvedeným sborem pracoval plných 30 let. Současně vedl i Sbor děčínských učitelek (1959 – 1966).

Rok 1959 byl rokem zlomovým. Nastoupil na místo odborného asistenta Pedagogického institutu v Ústí nad Labem. Uvedený institut byl v roce 1964 transformován na samostatnou pedagogickou fakultu a posléze na dnešní Univerzitu Jana Evangelisty Purkyně. Na tomto postu dokázal pro rozvoj hudební výchovy, sborového zpěvu, ale i hudební pedagogiky vykonat mnoho záslužné činnosti. Ve funkci vedoucího katedry (1979 – 1990) se projevila jeho progresivnost, pokrokovost a organizační schopnosti. Po roce 1989 dokázal prosadit ve spolupráci se studenty tehdy ojedinělé studijní obory s kombinací s hudební výchovou: sbormistrovství, hra na klavír, sólový zpěv. Po roce 1990 byl určitou dobu jediným profesorem v oboru hudební výchovy v celé republice, a proto mohl zasedat ve vědeckých radách univerzit, stát se stálým předsedou habilitačních a jmenovacích komisí. Na Univerzitě J. E. Purkyně se mu podařilo, ve spolupráci s dalšími členy katedry, vybudovat školící pracoviště doktorandského studia, habilitační a jmenovací řízení. Patří k zakladatelům Mezinárodního sympozia o sborovém zpěvu Cantus choralis. Bohatá je i jeho činnost organizační, publikační a přednášková. Působí jako předseda mezinárodních sborových soutěží, je členem Sdružení sborových dirigentů při Asociaci hudebních umělců a vědců.

Smíšený pěvecký sbor PF UJEP Ústí nad Labem, který si dal do vínku název Universitatis Iuventes, patřil k neodmyslitelné činnosti katedry hudební výchovy. Od roku 1959, kdy jej pan Tomáš Fiala založil (původně v podobě dívčího sboru), se stal neodmyslitelnou součástí činnosti fakulty a vešel v povědomí VŠ pěveckých sborů. Účast na našich a zahraničních sborových festivalech, především mohu říci, že se jednalo o tradiční účast na IFAS – Pardubice (Mezinárodní festival akademických sborů), spolupráce se Severočeským divadlem opery a baletu Ústí nad Labem, Severočeskou filharmonií Teplice v Čechách, natáčení pro Čsl. rozhlas a televizi, nahrávky pro zahraniční média atp. Svou osobností, muzikantským přístupem a smyslem pro humor dokázal v mladých lidech vzbudit upřímný vztah ke sborovému zpěvu a hudbě obecně.

Do jeho umělecké činnosti se nesmazatelně vepsala i sbormistrovská činnost v tehdejším Městském divadle v Ústí nad Labem, kde mohl bohatě zúročit všechny své dosavadní zkušenosti. V letech 1992 – 1995 připravil s divadelním sborem premiéry mnoha oper, např. Nabucco, Toscu, Carmen. Po roce 1995 se pan Tomáš Fiala soustředil na práci s dalším severočeským pěveckým sborem – Pěvecké sdružení litoměřických učitelů. Sbor pod jeho vedením začal pořádat tématické koncerty, nahrál čtyři CD a uskutečnil řadu zahraničních zájezdů.

Akademickou dráhu prof. PhDr. Tomáše Fialy, CSc. doplňovalo i externí pedagogické působení na konzervatoři v Teplicích v Č. a na katedře hudební výchovy UJEP v Ústí nad Labem setrval až do června 2007. V současné době působí jako emeritní profesor v komisích pro státní závěrečné a státní bakalářské zkoušky a v rámci obhajob kvalifikačních prací.

Během svého dosavadního života získal řadu významných ocenění a uznání, např. Cenu Ferdinanda Vacha (1994), Zlatou medaili rektora Univerzity Mateja Bela v Banské Bystrici (2008), Uznání primátora města Ústí nad Labem a uvedení do Síně slávy (2002), Cenu Bedřicha Smetany (2005), Senior Prix – Nadace Život umělce (2009). U příležitosti oslav 50. výročí založení PedF UJEP Ústí nad Labem mu byl udělen titul emeritní profesor (2005).

Toto vše by se však neuskutečnilo za podpory a zázemí rodiny. Paní Dr. Jiřinka Fialová se zúčastnila řady zájezdů a koncertních vystoupení, byla oporou domácnosti a manžela dokázala podržet organizačně i citově a to nejenom vzhledem k rodině.

Prof. PhDr. Tomáš Fiala, CSc. byl pro mne velkým vzorem a to nejenom po stránce muzikantské a organizační, avšak především lidským přístupem ke studentům. Naučil jsem se řadu administrativních záležitostí, které se týkají organizace sborových zájezdů, soustředění, koncertů, vztahu ke studentům atp.

Jako malou perličku na závěr uvádím jednu z našich malých zkušeností, kdy nás s kolegy Jiřím Holubcem, Milošem Honsem, Danielou Mandysovou svolal do kanceláře vedoucího katedry a to zvoláním z kanceláře vedoucího katedry, jako z večerníčku O Krakonošovi: „Anči, Kubo, hajnej!“ V tu chvíli jsme věděli, že se něco děje neodbytného a vše, co se netýkalo sborové činnosti, muselo jít stranou.

Dovoluji si tímto vyslovit panu Prof. PhDr. Tomáši Fialovi, CSc. u příležitosti jeho jubilea jménem všech kolegů, přátel, bývalých studentů a sborových zpěváků veliký dík za to, že svůj dosavadní život dokázal zasvětit hudbě, předávání zkušeností a práci pro druhé. Přeji mu za celou naši katedru hudební výchovy a za všechny pěvecké sbory mnoho elánu do další práce a řadu krásných okamžiků ve sborovém zpěvu.