Cantus je zpěv a cantus@ucps.cz se věnuje sborově pěveckému umění

Cantus vydává svědectví o běhu hudebních dějin, k nimž přispívají nejen orchestry, ale i české sbory, které žijí v návaznosti generací. Ten, kdo časopis bere do rukou a listuje v něm, málokdy si uvědomuje, že časopis je zájmem Unie českých pěveckých sborů, která ho vydává za podpory Ministerstva kultury ČR, Nadace Fr. A. Urbánka, Nadace B. Martinů a Nadace Český hudební fond, a to pod vedením šéfredaktora Mgr. Miloslava Samka. Cantus je průvodcem mnohaletými informacemi v současných rubrikách o sborové tvorbě, zajímají ho gradační práce studentů, předává korespondenci a informatorium. Svědčí o sborových slavnostech, o skladatelských osobnostech na festivalech, sbormistrovských setkáních a seminářích. Časopis se stal majákem, soustředícím na vlnách sborového zpěvu a sbormistrů i kritiků jev, který byl kdysi spojován s obrozenským nadšením… A přesto nadšení pro sborově pěvecké umění žije dodnes, v pozadí boomu stále nově vznikajících hudebních skupin podporovaných médií především jako televizní zábavou. Proč je tomu tak?

Jako basso ostinato pod všemi informacemi o sborovém zpěvu zní tajemství sborového umění. Spočívá v tom, že všechny události a jevy uměleckého zápolení a konkurence spojuje tiché souznění mezi sbory a sbormistry: sborový zpěv trvale žije mezi námi. Snad i proto by zasloužila své místo v časopise rubrika, kterou lze nazvat např. Galerie sbormistrovských a muzikantských rodů… Nelze upřít fakt, že mnohačetné pěvecké sbory udržuje především jejich mezilidské sepětí i spjatost s vynikajícími osobnostmi sbormistrů. I to, že trvalost hudebních výkonů sborů dospělých nejednou vytryskla s českého sborově pěveckého umění dětských sborů, majících právě u nás kořeny a svou hodnotu prosazují v zahraničních soutěžích. Že letos oslavil Kuhnův dětský sbor 80letí, je známo, a že svoji zakladatelskou historii mají Jistebničtí zpěváčci (1929 – 1938) rovněž. Že však jenom v tomto regionu k půlstoletí směřují Permoník (zal. 1962), 50tiletí oslavili Motýli, 45 let Ondrášek, to v praxi dokládá to, že za jejich dětským sborově pěveckým uměním následuje vstup bývalých dětí ke sborovému nadšení sborů mladých a ti pak svůj růst spojují se zkušeností sborů dospělých. Je jen chvályhodné, že ocenění sborům přinášejí nejen vítězství ve sborových festivalech, ale i ve sbormistrovské národní Ceně Ferdinanda Vacha (zal. 1992) a Ceně Františka Lýska (zal. 1988).

Zcela evidentní je to, že Cantus se postupně zdokonalil i ve své typografické úpravě a nepochybně pečlivé redakci. Je si jen přát, aby časopis nadále sdružoval a podporoval svébytné české sborově pěvecké umění. Vždyť právě on má nakonec svou sdružující sílu podržet v odevzdanosti jednotě hodnot v jejich rozmanitosti a kvalitě, a to navzdory tomu, že média vyjma rozhlasu Vltava věnují sborově pěveckému umění málo pozornosti. Chvála budiž všem koncertním pódiím, která sborově pěvecké umění povznášejí, učí mu naslouchat a vedou k obohacení uměleckých prožitků hudbymilovných posluchačů. Z nich totiž mnozí bývají sami členy pěveckých sborů od útlého dětství a předávají svůj kultivující kulturní vklad do osobnosti svých dětí. Věru, co impozantního skrývá v sobě jedinečný dokonalý hudební nástroj - lidský hlas a jeho zpěv! Cantus…!