Jitro opět v Itálii a milované Francii

Tentokrát jsme s Jitrem odjeli na 8 dnů - od 3. do10. července 2012. Čekaly nás dvě země, pozoruhodná Itálie a její jezera a naše milovaná Francie.

První tři dny jsme strávili v Itálii v Leccu, na pobřeží jezera Lago di Como, kde jsme před dvěma roky na mezinárodním festivalu „Giuseppe Zelioli“ získali od mezinárodní poroty 99 bodů a první cenu Summa cum laude. Hned první den jsme vystoupili na zahajovacím galakoncertu a sklidili veliký potlesk od všech posluchačů, hlavně však od našich kamarádů z Českého chlapeckého sboru. V Itáliii nás čekal ještě jeden koncert, také na břehu Lago di Como, ve městě Menaggio. I tam bylo vidět nadšení posluchačů při potlesku po doznění posledních tónů náročných skladeb. Nejhlubší jezero Itálie, již zmíněné Lago di Como, nás velmi uchvátilo, procházeli jsme se po březích, fotili jsme si přírodu okolo a v noci při odjezdu z koncertu jsme se kochali pohledem na spoustu těch malých světýlek tvořících odraz městeček na hladině jezera.

Když už jsme byli v Itálii, nemohli jsme si nechat ujít návštěvu jednoho z největších a nejznámějších měst - Milána. Na rozlehlém náměstí Piazza Duomo jsme uviděli úchvatný milánský dóm, budovu slavné opery „La Scala“ a také jsme navštívili zasklenou Galerii Victora Emanuela z 19. století, projektovanou G. Mengonim.

Ještě než jsme se definitivně rozloučili s Itálií, mohli jsme se na hranici s Francií kochat krásou a mohutností 4809 metrů vysokého vrcholku nejvyšší hory Evropy. Mont Blanc jsme podjížděli tunelem, kde jsme při té výjimečné příležitosti popřáli dvěma našim členkám sboru k narozeninám. No řekněte, komu z Vás bylo přáno k narozeninám pod “čtyřtisícovkou“ Mont Blanc?

Ve Francii jsme zpívali dva koncerty, ve městě St. Eloy les Mines a ve městě St. Sauveur de Montagut. Na obou koncertech jsme sklidili veliký potlesk, hlavně po skladbách Alelluja od R. Thompsona a po Gorale od J. Vičara. Francouzům se samozřejmě také velmi líbilo naše provedení francouzských přídavků, jako jsou La-haut sur la montagne a L´important c´est la rose..

Ve městě St. Sauveur de Montagut nás přivítaly rodiny, u kterých jsme přespávali. Naplánovaly nám společnou večeři. Zpívali jsme písničky a povídali jsme si o tom, kde jsme byli, co jsme viděli a co nás ještě čeká. Byl to opravdu vydařený večer. Nebylo divu, že druhý den ráno při odjezdu byly některé oči zality slzami. Myslím, že v srdíčku každého z nich jsme si našli alespoň malé místečko. Na tomto místě jsme zpívali již po osmé!. Doufáme, že brzy se opět shledáme s těmito milými lidmi, jež nám bylo potěšením poznat.

Do mého cestovního deníčku na seznam památek a nových navštívených měst si můžu připsat Colmar. Prohlédli jsme si celé městečko v celé jeho kráse letního dne, nakoupili jsme pár pohledů a vyfotili jsme se u původních zdobených domečků. Navštívili jsme také město Le Puy en Velay, kde jsme vyšlapali 268 schodů na jeden ze dvou skalních výchozů ke kapli St. Michel z 10. století. A konečně také jeden turistický zážitek. Po každodenním sezení v autobuse při přejezdech naše nohy jásaly blahem, když jsme mohli vystoupat ke kráteru vyhaslé sopky Puy de Pariou. Kousek od nás se tyčil vysílač na vrcholku sopky Puy de Dôme, kterou jsme zdolali před třemi roky. Byl tam opravdu krásný výhled na nádhernou krajinu Francie.

Někomu by se mohlo zdát, že naše zájezdy jsou značně monotónní, nebo že by nás dokonce mohly i nudit, pokud jedeme třeba už po x-té. Avšak to by byla veliká lež! Každá cesta nám dává mnoho nového k poznání. Ještě jsme nepoznali všechny kouty Francie ani po těch několika letech a co teprve celý svět? Stále je co objevovat. Každý zájezd poznáváme nové a nové lidi, kteří nám zůstávají v srdíčku. Rozdávat radost a štěstí lidem naším zpěvem a vidět, jak jsou nadšení, věřte mi, to nikdy neomrzí.