Narozeninový koncert

Po roce 2007, kdy jsme jeho 70. narozeniny slavili v Divadle K.H. Máchy v Litoměřicích, jsme letošní oslavu umístili do důstojného prostředí hotelu Salva Guarda, kde měla Cantica svůj úplně první koncert. A to již v roce2001. Od té doby se dostal náš sbor, ač amatérský, na velmi vysokou úroveň především zásluhou našeho oslavence. Svědčí o tom ceny, které jsme si vyzpívali doma v ČR, ale i v zahraničí. Je to 12 let velké spolupráce.

Na koncertě, kde zazněly pouze skladby z díla našeho sbormistra, jsme zpívali s lehkostí a neskutečně jsme si to užívali. Ale za tím vším byly hodiny dřiny, přesnosti a pozornosti, kterou sbormistr vyžaduje. Občas jsme se snažili zkoušky vylepšit nějakou tou čokoládou, řízečkem a sklenkou dobrého vína, ale stejně nás zase hned žene do práce. Koncert byl rozdělen do 3 odlišných bloků. Již v roce 1971, vedle Severáčku a Šumperského sboru na soutěži v kategorii dětských špičkových sborů, musel předvést nácvik vylosované skladby, což byly přísloví z dílny Petra Ebena. Sbormistr se tím inspiroval, a tak v první části zazněl výběr z cyklu Pranostiky. Posluchači vyslechli třeba co se děje Na svatého Valentýna, Co červenec neupeče, kdy bude dost vína, nebo kdy leze zima z hor. V druhé části sbormistr zařadil úpravy lidových písní, které na Plzeňsku sebral a zapsal jeho otec, František Frühauf, významný lovosický kronikář, učitel a muzikant. Na jeho počest a památku věnoval skladby třetího bloku. A tak jsme poprvé mohly představit skladby Menuet a Bourré od J. S. Bacha, jako vzpomínka na dobu, kdy ho otec vedl ke hře na klavír. Závěr koncertu patřil populárním skladbám Růžovou ti krinolínu a Váš dům šel spát. Na kytaru nás doprovodil sbormistrův přítel, pan Adolf Škarda. Musím říct, že jsou to pro nás skladby velmi netradiční. Jsme zvyklé zpívat většinou vícehlasé latinské polyfonní skladby vhodné do chrámových staveb a nyní jsme se přeprogramovali na lehkou žánrovou hudbu. I v tom je síla našeho sbormistra. Posluchačům se úpravy velmi líbily a ocenili je velkým potleskem ve stoje.

Chtěla bych Vám však prozradit zcela jinou věc. To, co znají jen sboristi a sboristky. A to je práce sbormistra. Posluchači ho celou dobu provedení skladby nevidí. Ale my…! Ve chvíli, kdy rozdá tóny v akordu a zvedne ruce, celý sbor již nevidí nic okolo a očima doslova visí na svém sbormistrovi. Jako by v tu chvíli spojil celý sbor malými provázky a s každou z nás udržuje oční kontakt. Je pravda, že se na nás dokáže i zamračit a v tu chvíli ve stresu vzpomínáme, jak nás to na zkoušce učil. Ale jindy, pokud se daří, tak jako na tomto koncertu, dokáže úsměvem a mrknutím oka ocenit celý sbor a občas nás nějakým gestem rozesměje. Všichni sledujeme jen jeho oči, kterými nás kontroluje, rty, které zpívají s námi a ruce, jejichž drobnými gesty z nás dokáže dostat to, co právě ve skladbě cítí a co potřebuje. Po skladbě spustí ruce a drobnou úklonou poděkuje za odvedenou práci. Teprve pak se otočí k posluchačům a i my se můžeme podívat na jejich reakce. To je kouzlo, které dokáže jen člověk, který se celý život věnuje hudbě a s hudbou je naplněný.

Vážený pane sbormistře, přejeme Vám ještě jednou vše nejlepší, hodně zdraví a životní energie na zvládnutí práce s 25 sboristkami. Děkujeme Vám za to, že jste nás přivedl k hudbě a udržel nás u ní. Děkujeme za to, že jste. Poděkování patří i Vaší manželce, paní učitelce Frühaufové, se kterou se dělíme o Vaši přízeň.