Stabat Mater v Opavě

Nevšedním kulturním zážitkem se symbolicky v závěru Svatého týdne stalo provedení slavné barokní kantáty Stabat Mater hudebního skladatele Giovanni Battisty Pergolesiho a to posluchači a pedagogy opavské Církevní konzervatoře. Pro tuto výjimečnou akci, podpořenou dotací Statutárního města Opava, byly vybrán i neobyčejný prostor odsvěceného kostela

sv. Václava v Opavě, který s textem kantáty nejenže splýval, ale také umocnil celkový dojem.

Impulsem k realizaci se stalo 300. výročí narození Pergolesiho, významného tvůrce neapolské opery, jež si od 4. ledna 2010 připomíná celý hudební svět. V tomto duchu se připojila i opavská konzervatoř a potažmo i donátor akce - město Opava.

Pergolesiho kantáta Stabat Mater má pohnutou historii - vznikla ve františkánském klášteře v Pozzuoli v době, kdy byl Pergolesi vážně nemocen. Byla zkomponována nikoliv pro církevní slavnost, nýbrž pro zábavu malého kroužku duchovní komorní hudby. U Pergolesiho ji objednala za předem vyplacených 10 dukátů kongregace neapolských šlechticů. Pergolesi odevzdal svoji práci a krátce nato, 16. března 1736, ve věku pouhých

26 let umírá na tuberkulózu. Za jeho pohřeb muselo být zaplaceno 11 dukátů. Honorář tedy nestačil ani na tento poslední výdaj.

Stabat Mater bývá opředeno mýty podobně jako Mozartovo Requiem. Pergolesimu byl osudem vyměřen ještě kratší čas než Mozartovi a kompozice Stabat Mater spadá také do posledního období jeho života. Avšak všeobecně vžitá domněnka, že se jedná o jeho labutí píseň, byla už v 18. století zpochybněna ve prospěch skladby Salve Regina.

Skladba vyvolala ve své době ihned po provedení protichůdné reakce – jedni ji velebili jako vzor nové duchovní hudby, jiní zatracovali jako hudbu nevhodnou do kostela, nýbrž do opery a považovali takovouto církevní hudbu za skandál. Pergolesi byl školený a neobyčejně talentovaný skladatel, který ovládal i archaický chrámový styl. Ten po něm ale nikdo nežádal, úspěch měly jeho opery a proto vážný duchovní text zhudebnil právě tak.

S Pergolesiho zhudebněním mariánské sekvence se konzervatoř vypořádala vcelku tradičním způsobem. Hudební nastudování bylo uvedeno v komornějším obsazení, které se nevymyká běžnému provozovacímu standardu: soprán, alt, ženský sbor, smyčcové nástroje v obsazení 1. a 2. housle, viola, violoncello (Komorní orchestr Akademie Muzyczne Katovice). Pedagogové konzervatoře usedli za varhanní pozitiv (Magdalena Rainko)

a cembalo (Lukáš Kubenka), nástroje, které plní ve staré hudbě nepostradatelnou úlohu bassa continua. Právě cembalo bylo nezastupitelným nástrojem, které se jevilo v rámci komorního zvuku orchestru jako nezbytný a zcelující prostředek. Přesně tyto atributy byly skvělým doprovodem Lukáše Kubenky zachyceny a umocnily dojem z celkové nástrojové hry. Dík patří nejen dirigentovi Jiřímu Šikulovi za zdařilý a solidní výkon dívčího sboru, ale především mimořádně zdárnému výkonu sólistky Ľubice Divulitové (soprán).

O něco méně konvenční bylo scénické zpracování Pergolesiho kantáty. Choreografie byla svěřena šéfu baletu opavského Slezského divadla a pedagogu opavské konzervatoře Martinu Tomsovi. Uvažme, že text sekvence je poněkud lyrického charakteru, vypovídá

o bolesti Matky Boží, je však zároveň plný naděje v lepší život po smrti. Zdá se až nemožné, jaké výrazové polohy zapojil choreograf a jak dokázal rozehrát jednotvárný příběh plný žalu, utrpení a prostě, nepodbízivě, nevtíravě jej podat divákovi. Ze všech tanečních výkonů studentů konzervatoře uchvátila přítomné postava Matky Boží, kterou ztvárnila studentka

4. ročníku Monika Dopitová. Veškeré další nápady, dekorace, výtvarné pojetí scény, osvětlení, herecké výkony, stejně jako zapojení recitátorů (Tereza Dočkalová, j. h., Michal Čapka, j. h.) jsou dílem a vizí dramaturgyně a režisérky Naďěždy Urbáškové, j. h.. I ona ve Stabat Mater zúročila své bohaté zkušenosti a nabídla v rámci možností omezených příběhem, skutečnou podívanou.

Tato hudební akce byla do jisté míry i předstupněm další italské produkce s názvem „Benátky – město, kde lvi létají a holubi chodí pěšky“ v rámci festivalu Další břehy, která vypukla hned následující týden již ve velikonočním duchu.