Svatá Anežka Česká – 17. listopad po 50 letech (Matka chudých)

Chystaly se velké oslavy 50. výročí 17. listopadu. Největšího podniku se ujala Unie českých pěveckých sborů, která na 12. listopad připravila velký sborový koncert, na němž kromě jiného programu měly všechny české a moravské akademické sbory zazpívat mou kantátu „Země mluví“, napsanou pod dojmem studentských bouří právě před padesáti lety.

Současně, po zcela jiné koleji se chystalo svatořečení blahoslavené Anežky Přemyslovny, o níž šla od nepaměti zvěst, že teprve tehdy bude v Čechách skutečně lépe, až bude prohlášena za svatou. – Samozřejmě do poslední chvíle se nevědělo, jak to všechno dopadne. Obřad se měl původně konat u nás, protože však naše vláda došla k názoru, že by nemohla zajistit bezpečnost papeže Jana Pavla II. za jeho pobytu v Praze, kanonizace se nakonec konala v Římě, shodou okolností také 12. listopadu 1989.

Asi dva roky předtím se na mne obrátil přítel Josef Hercl, dirigent svatojakubského sboru Cantores pragenses, abych pro tento účel napsal kratší oratorium. Představoval si něco s menším orchestrem, aby se to dalo provozovat i v menších kostelích, spjatých se žiovtem a s působením Anežky Přemyslovny. Upřímně řečeno, moc se mi do té práce nechtělo. Měl jsem rozpracovaný „Lyrický triptych“ pro smyčcový kvartet, určený pro mou ženu k „zlaté svatbě“, a v hlavě hotovou koncepci své VII. symfonie, již jsem chtěl řadu svých symfonií uzavřít. To všechno jsem musel opustit a začít shánět libreto. V té době také ještě nebylo vůbec jasné, zda k svatořečení skutečně dojde. To se nevědělo do poslední chvíle. Ale Hercl je přítel a o provozování mých duchovních skladeb se mnohokrát zasloužil; pustil jsem se tedy do práce. – Po prvních neúspěších jsem našel opět osvědčeného partnera v P. Trtílkovi a myslím, že z této spolupráce vznikl skutečně dobrý básnický text. Už při jeho přípavě mě úkol opravdově zaujal, a tak vznikl oratorní triptych „Matka chudých“ pro soprán sólo, sbor, varhany, smyčce, dvě trubky a tympány poměrně rychle a spontánně. Hercl ho provedl dvakrát již před kanonizací. Problém byl jen se závěrečným dětským sborem. Rozhlas svému dětskému sboru spoluúčinkování v kostele nepovolil. Nakonec se toho při premiéře ujal dětský sbor manželů Mindlových z kostela na Lhotce s plným zdarem. Při první repríze byli to odvážní manželé Součkovi a jejich dětský sbor „Radost“, jenž to později zpíval už pravidelně.

Římské provedení se konalo v přeplněné bazilice Dvanácti apoštolů 12. října v 16 hodin odpoledne. Přesně ve stejný den i hodinu zazněla v pražském Paláci kultury i má kantáta „Země mluví“.

Nejasné tušení, že se v Praze bude něco dít, způsobilo, že jsem do Říma nejel. – Provedení „Země mluví“ mělo už revoluční atmosféru. Na pódiu přes tři sta studentů-pěvců, orchestr pražské konzervatoře, dirigent Přemysl Charvát a sólistka paní Beranová, v publiku mnoho těch, kteří události roku 1939 zažili a přežili. Po závěrečné Smetanově „České písni“, v níž se k studentům přidaly ještě další smíšené sbory, propukla vlastně první listopadová demonstrace. – Rozcházeli jsme se s pocitem, že konečně dozrál čas.

Příští týden byl rozhodující. V pátek 17. památný studentský průvod a brutální zásah StB na Národní třídě. A pak už denně stále mohutnější a mohutnější demonstrace, nejdřív na Václavském náměstí, a když už ani to nestačilo, tedy na Letenské pláni.

Týden pro svatořečení Anežky České, v podvečer 19. listopadu se konalo u sv. Jakuba další provedení „Matky chudých“. Bylo svým způsobem stejně zapalující jako sborový koncert 12. listopadu. Většina posluchačů i účinkujících se po koncertě vydala ze Starého Města přímo na Václavské náměstí, které už od tří hodin odpoledne vřelo, navzdory policejním kordonům a vodním dělům.