Festival mužských pěveckých sborů představil folklór i klasiku

Iniciátorem festivalové tradice byl počátkem devadesátých let minulého století kromě Nešvery i daleko mladší sbor Haná, dnes známý pod ambiciózním jménem Moravské mužské pěvecké sdružení. Byl založen jeho dnešním sbormistrem Pavlem Majerem. Myšlenka vytvořit pro sbory každoroční příležitost k setkání si zasluhuje podporu, poněvadž vytváří jak nekonfrontační srovnání výkonů a dramaturgie, tak i možnosti pro sbory i pěvce k navázání dialogu a dalších kontaktů.

Festivalu mužských pěveckých sborů se zúčastnilo sedm těles v celkovém počtu 150 zpěváků. Kromě Olomouce byl zastoupen Vsetín, Valašské Meziříčí, Zábřeh, Vítkovice a Jablunkov. Z přihlášených sborů absentovala pouze prostějovská Orlice. Festivalu by pravděpodobně prospělo, kdyby na každém ročníku vystoupila se speciálním příspěvkem mužská část alespoň jednoho významnějšího smíšeného sboru, aby byl ztlumen onen varovný signál o evidentním "zrání" ryze mužských chórů.

Úroveň festivalu byla pro poměrně početné obecenstvo příjemně překvapující. Ukázalo se, že ještě pořád existují muži, kteří ke zpěvu nacházejí čas i chuť. Odlišný byl začátek odpoledního sborového defilé od jeho jádra, ale i závěrečného finále. V úvodu se představily sbory ze Vsetína a Valašského Meziříčí. Malé, s pouhým tuctem pěvců, ale s hlasy čistými, kultivovanými, bez známek hlasové indispozice. I repertoárově byly výjimečné. Vsetínský Lumír vytěžil skladby z románské sféry a v závěru je vyvážil slováckým folklorem v úpravě Stanislava Mráze, valašskomeziříčská Beseda si troufla i na sbor židů z Verdiho Nabucca. Ze sbormistra MPS Beseda Stanislava Machance dýchla do Reduty zřejmá profesionalita.

Střední část pěveckého odpoledne vyplnily olomoucké sbory s klasickým Pavlem Křížkovským, Leošem Janáčkem, Oldřichem Halmou. Nešvera spojil síly s MSSU ze Zábřeha. Sbor v prvních skladbách řídil zábřežský Antonín Plhák, který byl po zásluze odměněn čestným uznáním za padesátiletou činnost ve sborovém zpěvu, v závěru se jako dirigent představil citlivým přístupem v řízení sboru Josef Srovnal; dirigoval vlastní vtipnou úpravu písně Týnom, tánom. Haná (MMPS) zpívala s posílením řady Nešverovců. V jejím vystoupení se výrazněji prosadil jednak nešverovský sólista Jan Muž, jednak metodicky dirigující Pavel Majer.

S úrovní olomouckých sborů korespondovala i kvalita MPS Vítkovice. Sbor zaujal vlastenecky angažovaným dílem Bedřicha Smetany Slavnostní sbor a v další části k východu orientovaným repertoárem.

V závěru první části čekalo posluchače milé překvapení v podobě jablunkovského polského tělesa Chor Mẹski Gorol. Ve sboru jsou zastoupeni pěvci všech generací, těleso účinkuje ve stylizovaných folklórních krojích a je vedeno a řízeno Kateřinou Siwiecovou. Změna byla oceněna, diváci měli šanci oddychnout si před závěrečným finále koncipovaným jako společné vystoupení všech sborů. Před ním se vystřídali téměř všichni dirigenti. Koncert končil Nešverovou slavnou písní Moravě.