Loutna česká

V roce 1647 tu vyšla jeho Česká mariánská muzika a v roce 1661 Svatoroční muzika - sbírky duchovních písní pro homofonní vícehlas. Jestliže obě připomínají tradiční kancionály, pak třetí sbírka má mnohem blíže k modernímu cyklu milostných písní. Nese se v alegorickém duchu a celý její název zní: Loutna česká v svátek, v pátek, v kostele, při stole, jak se líbí každou chvíli, radostně, spasitelně znící, složená a vydaná od Michny z Otradovic Jindřichohradeckého L. P. 1653.

Sbírka byla původně napsána pro dva hlasy, dvoje housle, tři violy a basso continuo. Nástrojové hlasy houslí a viol se však nedochovaly. V celkové hudební výstavbě Loutny české (13 písní) tušíme určitý náznak hudební suity. Jsou tu tři skupiny písní - s kontrastní atmosférou klidu a vzrušení (1 - 5), intimity a slavnostnosti (6 - 9) a hlubokého zamyšlení (10 - 13). Logickou osu celé sbírky tvoří mystický sňatek lidské duše s Kristem. Pro Michnův básnický styl, neboť je autorem i všech textů, je příznačné, že prostý lidský cit promítá do života svatých, a tak z jeho tvorby čiší životní pohoda a radost.

Než se Michnova Loutna česká rozezní, lze si uvědomit a říci nahlas spolu s Michnou: „Co zpívati budeš, to pobožně zpytuj, co jak zpytuješ, to k srdci svému připusť a dobře se měj.“

Jednotlivé části Loutny české: Předmluva – Povolání duchovné nevěsty – Matky Boží slavná nadání – Svadební prstýnek – Panenská láska – Žehnání s světem – Duchovní svadební lázeň – Duší věno – Anjelské přátelství – Svadební věneček – Den svadební – Domácí vojna mezi duší a tělem – Smutek bláznivých panen.