Zlato ze slunné Itálie

Pojďme se předem domluvit, že u sloves v minulém čase budeme používat měkké i. Ve sboru sice není ani jeden chlapec a sbormistryně i klavíristka jsou také ženy, ale přeci jen celou výpravu doprovázeli tři muži a neměli bychom na ně zapomínat.

Odjezd byl naplánován na sobotu, 13. října. Ještě ráno jsme si stihli udělat mimořádnou zkoušku, abychom se ujistili, že jsme dokonale připraveni na následující dny. Večer už se pak na plac před bývalým kinem hrnuly davy dětí, které přes množství batohů, tašek, igelitek, polštářků a podobných, jistě nezbytně nutných věcí, nebylo ani vidět. Naštěstí se do přistaveného autobusu všechno vešlo, nikdo nechyběl, a tak jsme mohli bezstarostně vyjet na dlouhou cestu.

Druhý den ráno nás čekalo nádherné probuzení. Skalnaté vrcholky Dolomit, obrovské jezero Lago di Garda a nespočetné množství vinic. To vše podtrhovalo krásu čistých a starobylých městeček. Cílem naší cesty bylo městečko Riva del Garda, kde celý festival probíhal.

Den před každým soutěžním vystoupením nás čekala akustická zkouška, při které jsme si měli, jak se říká osahat prostředí. Bohužel, co místo, to jiné podmínky. V jednom kostele byla příliš velká akustika, druhý kostel byl pro změnu úplně hluchý a klavíry, které byly pořadateli dodány, nebyly zrovna z nejlepších, takže jsme ze zkoušek povětšinou odcházely s utrápenými obličeji.

Se samotnými soutěžními vystoupeními už to ale bylo mnohem lepší. Jak v kategorii duchovní hudba, tak v kategorii lidová hudba jsme zpívali, jak nejlépe jsme mohli a spokojenost vládla na straně naší i publika. I Osmikrásky za podpory celého sboru předvedly v kategorii Pop – Modern, jak výborně zpívají. Teď už jen zbývalo, aby měla stejný názor i porota.

V průběhu týdne Petrklíč a Osmikrásky ještě čekaly koncerty, které organizátoři na každý večer připravili. Ale samozřejmě se jen nezpívalo. Chodili jsme na procházky, na zmrzlinu, nakupovat suvenýry, odvážlivci vylezli na zříceninu hradu a vůbec jsme si náramně užívali krásného slunného počasí.

Na středu večer byl připraven závěrečný koncert nejlepších sborů, na jehož konci proběhlo vyhlášení výsledků. Atmosféra byla veselá, uvolněná a všichni byli plni nadějí a očekávání. Nastala chvíle, na kterou všichni čekali. Konkurence byla znovu veliká. Na soutěž se sjeli nejkvalitnější sbory z celého světa. Podmínky pro zpěv nebyly nejideálnější a přípravu jsme nepodcenili… Ani jsme si netroufali odhadovat, jak to všechno dopadne. A jak zněl výsledek? Opět tekly slzy radosti, opět se ozývaly nadšené výkřiky a opět všichni skončili v jednom velkém objetí. Sbor Petrklíč si z obou kategorií přivezl zlaté pásmo a Osmikrásky pásmo stříbrné. Takový úspěch nikdo nečekal. Měsíce tvrdé práce se vyplatily a děti si vezly domů zaslouženou odměnu.

A jak nejlépe vyjmenovat všechny, kteří měli na úspěchu podíl? Velký dík patří všem, kteří seděli v autobuse, ale ten největší patří sbormistryni Mileně Kejhové a klavíristce Ludmile Bíňovcové, za jejich lásku a péči, kterou dětem a hudbě věnují. Bez Vás by to totiž, naše paní učitelky, nešlo!