Za sbormistrem Josefem Plavcem

Profesor Plavec byl výraznou osobností v oblasti amatérského sborového zpěvu, jemuž věnoval kromě své hlavní činnosti vědecko-pedagogické mnoho času a energie. Od roku 1940 řídil po Antonínu Bednářovi Pěvecký sbor českých učitelů, v roce 1931 založil Pěvecké sdružení východočeských učitelek. Z jeho podnětu došlo v roce 1955 ke spojení obou těchto sborů ve Smíšený sbor českého učitelstva, v němž působil až do roku 1976. Posledních 14 let společně s dirigentem Jiřím Válou. Jako sbormistr se angažoval i v dalších pražských pěveckých sborech. Není smyslem těchto řádků odborné a kvalifikované zhodnocení jeho sbormistrovské činnosti. Tomu by mohlo být věnováno jeho 100. výročí narození v příštím roce 2005. Článek má posloužit jako vzpomínka, jako projev úcty a obdivu k mnohaleté, obětavé jeho sbormistrovské činnosti z pozice člena a funkcionáře sboru.

Profesor Plavec vynikal encyklopedickými znalostmi ve svém hlavním oboru hudební historie a pedagogiky. Úžasnou pracovitostí a obětavostí ve službě sborovému zpěvu.

Měl v této oblasti promyšlenou koncepci obsahovou i metodickou. Snažil se uvádět sborové kompozice autorů opomíjených, neprobojovaných, jež svým myšlenkovým odkazem měla posluchači co nabídnout. Sborový zpěv pokládal za účinný výchovný prostředek, který patří k učitelskému povolání. Jako žák svého milovaného učitele Josefa Bohuslava Foerstra se snažil uplatňovat jeho filozofii sborového zpěvu, který nemá být jen souzvukem hlasů, ale i duší pěvců. Výstižně to charakterizuje závěr jeho zprávy na výroční členské schůzi sboru v Rychnově n. Kn. v roce 1971: "Kráčíme svou cestou, plníme poslání zprostředkovat sborové umění venkovským i městským posluchačům a mládeži, pokud to okolnosti dovolí. Sborový zpěv pak nám není sám o sobě účelem, nýbrž prostředkem výchovy, zlepšováním a zušlechťováním člověka. Chceme svým podílem přispívat k jeho výchově. Jsme učitelé a v tom je součást našeho pedagogického poslání. Zapojujeme do výchovy krásno. Na to, prosím, abyste nikdy nezapomínali. Nezpíváme pro ukrácení dlouhé chvíle vlastní, ani pro zábavu posluchačů. Náš cíl je vyšší, přispívat ke kulturnímu vyžití českých lidí."

Osobnost profesora Josefa Plavce si zaslouží naší pozornosti. Jeho dlouholetá, obětavá činnost ve sborovém hnutí je v podstatě pouhou součástí jeho komplexního působení v oblasti pedagogické a vědecké i v jeho dlouholetém houževnatém úsilí o postavení hudební výchovy na našich školách. My všichni pamětníci a sboroví pěvci, kteří jsme pracovali v jeho blízkosti, považujeme jeho odkaz za úctyhodný, na nějž nelze zapomenout.