Otevřený dopis prof. Kasalovi

Ač jsme se již od dubna, kdy jsme byli pozváni ředitelkou festivalu k účasti na letošním setkání pěveckých sborů, připravovali, teprve měsíc září nám odhalil, že někteří naší členové teprve čerpají dovolenou, jiní že v době festivalu mají jiné své aktivity. Rovněž mezi našimi stávajícími sbormistry nedošlo k dohodě, kdo bude kterou skladbu na festivalu dirigovat. Tento stav příprav se nám vymstil v posledních dnech před odjezdem, kdy už nebyla možnost velkého manévrování a naše účast visela doslova na vlásku. Soustředění příprav v rukou sbormistra Pešičky bylo onou pověstnou Achillovou patou našeho zájezdu. Pak už stačilo zasáhnout vážné onemocnění paní Pešičkové a dokonce dva sbory (též Pěvecký sbor Slavík Pacov) se den před odjezdem na festival octly na holičkách – bez dirigenta.

Váš souhlas s převzetím role sbormistra na Mezinárodním sborovém festivalu hudebního romantismu, znamenal pro nás, pane profesore, nejprve zelenou k účasti sboru a naději, že prožijeme festival bez stresů, pocit bezpečí pro celé naše společenství. Vás jsme však přivedli do nezáviděníhodné situace, kdy jste fungoval nejen jako porotce soutěže, sbormistr v ateliéru, v němž jste připravoval Českou píseň, ale i jako náš dirigent.

Jsme si totiž vědomi Vašich sympatií k nám. Vyjádřil jste je při mnoha příležitostech, v neposlední řadě na našem posledním jubilejním koncertě (již k 95. výročí). Přirozeně jsme s velkým napětím očekávali okamžik, kdy si před nás stoupnete ke zkoušce první skladby. Pro členy Pěveckého sdružení pražských učitelů to bylo po 29 letech, nepočítáme-li Vaše hostování na našem jubilejním koncertu k 90. v Palestrinově skladbě Hodie Kristus, pro některé „mladé“ naše členy nebo členy Pražského pěveckého sboru Smetana a Pěveckého sboru Typografia to bylo vůbec poprvé.

Už po této první skladbě a ve všech dalších jsme obdivovali Vaše typické gesto, které vyžadovalo rytmickou přesnost bez větších rozmachů a dalo bezpečný pokyn k nástupu kteréhokoliv hlasu či sólistky. Obdivovali jsme úspornost a intenzitu Vaší práce na zkouškách a nenásilné vymáhání intonační přesnosti bez neustálé kontroly klavírem.

Byli jsme Vámi, pane profesore, inspirováni k výkonu, který obdivovali zvláště ti posluchači, kteří nás znají z dřívějších let a patří do ranku sbormistrů a sborových zpěváků, v jistém smyslu našich konkurentů. Je patrné, že pěvecké sborové umění ještě v našich tělesech dřímá a vy jste je dokázal během celého festivalu opět vybudit.

Děkujeme Vám, že jste dokázal proměnit festivalové dny ve Vlachově Březí ve dny prozářené nejen sluncem, ale i radostí z našeho vlastního úspěchu. Přejeme Vám, abyste vykonal ještě hodně takových zázraků.