Měchurova kantáta Credo mrtvých – sonda do klatovského hudebního života 3/7

Měchurova raná kantátová tvorba (1836-1839)

Měchurovu kantátovou tvorbu stihl stejný osud jako celé jeho dílo. Byla zapomenuta brzy po jeho smrti, přestože v odborných kruzích je tato oblast tvorby votínského pána chápána jako pro českou hudbu nejpřínosnější a Měchura je dodnes pokládán za zakladatele české romantické kantáty jak volbou vlasteneckých nebo obecně romantických témat, tak samotným jejich kompozičním zpracováním.



Vít Aschenbrenner, úterý 17. května 2005
Magazín > Studie a recenze

Těžiště Měchurova skladatelského významu v kantátových kompozicích si uvědomovali nejen jeho současníci a následně i Měchurovi životopisci,[1] ale fakt, že nástup české kantátové produkce připravil zhudebněním romantických a národních látek L. E. Měchura, a to zejména svými kantátami Pohřeb na Kaňku (1866), Štědrý den (1866) a Credo mrtvých (1868), je bez námitek akceptován dodnes.[2] Na Měchuru tak mohli v oblasti kantátové tvorby navázat nejen B. Smetana, ale i A. Dvořák.[3] Z celkově osmi kantát, jež Měchura napsal, jsou v povědomí dnešní hudební vědy pouze tři, ostatní nefigurují většinou ani jako slovníkové pojmy.[4]

V době kompozice svých vrcholných kantátových děl v posledních pěti letech svého života nebyl Měchura v komponování kantát již úplným nováčkem. Podle seznamu jeho děl měl za sebou kompozici již tří kantát. Vzhledem ke stavu měchurovského bádání a vzhledem k tomu, že zřejmě jediný zdroj pramenů k této problematice, totiž hudební sbírky Českého muzea hudby v Praze, jsou v době přípravy tohoto příspěvku (2004) nepřístupny, musíme při výčtu jeho starších kantátových děl vycházet pouze z informací obsažených v soupisu Měchurových děl[5] a ze stručných údajů práce Jany Smolové.[6] Z obou zdrojů vyplývá, že se Měchura věnoval kantátové tvorbě již ve druhé polovině třicátých let (1836-1839), tedy před svým příchodem do Klatov. Zdá se tedy, že skladby nebyly určeny pro klatovské české měšťanské publikum. To zřejmě před rokem 1860 kompozici kantát nevyžadovalo, neboť Měchura v období svého pobytu v Klatovech (1840-1852) nenapsal zřejmě žádnou. Datační údaje mohou dokonce vést k myšlence, že klatovský pobyt od roku 1840 vedl u Měchury k přerušení kompozice kantát na celé jedno čtvrtstoletí.

Rokem 1836 je datována Kantate zur Feier der Geburt des Erlösers (Kantáta o oslavě narození vykupitele) von Ludwig Hirschmann für Soli, Chöre und Orchester, op. 46/47, existující též v úpravě pro kvintet. Totéž dílo je v lístkovém katalogu Českého muzea hudby označeno jako Feyer der Geburt des Erlösers, op. 47. Cantate (Soli, smíšený sbor, orchestr). Autograf[7]. Je pravděpodobné, že skladba byla určena pro provedení o vánočních svátcích v kostele v Předslavi, nad kterým měl Měchura patronát, provedení v Klatovech zřejmě nepřipadá v úvahu. Zcela jiná by mohla být situace u druhé kantáty z následujícího roku (1837), označené jako Festcantate für Gesang und Orchester zur Namensfeier der Gräfin Mercantin, op. 51. Předpokládáme, že skladba byla psána na objednávku tehdejšího krajského hejtmana Františka (Franze) Mercandiniho, který v letech 1843-1845 založil v Klatovech městské sady v tehdy módním anglickém slohu, ovšem to je téměř jediné, co zatím lze o této kantátě říci. Přátelské vztahy mezi Měchurou a Mercandinim jsou dostatečně známy, Měchura na hejtmanovu žádost pořádáním dobročinných koncertů v Klatovech počátkem čtyřicátých let (1841-1845) pomáhal finančně krýt náklady na zbudování zmíněného parku.[8] Kantáta byla pravděpodobně provedena v roce 1837 soukromě v klatovském sídle hraběte. Zatímco etnicky české měšťanské obyvatelstvo Klatov považovalo kantáty zřejmě za dědictví minulé „copařské“ epochy a neuvědomovalo si skryté možnosti tohoto hudebního druhu ve službách nových vlasteneckých idejí, šlechtic a nejvyšší představitel státní správy ve městě Mercandini podobnými předsudky zjevně netrpěl. Není známo, kam se poděl notový materiál od této kantáty, neboť v katalogu Muzea české hudby ani Okresního muzea Klatovy tato skladba nefiguruje. Není vyloučené, že se skrývá pod dnes blíže neidentifikovatelnou kantátou Hilf uns den grossen Tag, deponovanou v Českém muzeu hudby, datovanou zde cca 1850 a získanou z pozůstalosti Marie Zunové v roce 1947.[9] Bližší informace o hudební stránce obou výše jmenovaných děl jsou dnes nedostupné, lze pouze předpokládat jejich stylovou orientaci na oratorní díla Mendelssohna-Bartholdyho, popřípadě – s odvoláním na A. Smoláka – na vokálně-instrumentální tvorbu Měchurova učitele B. D. Webera.[10]

Jako Kirchenkantate jsou v soupisu děl označeny také Horae canonicae (Kánonické hodinky) a Paulo Skřivánek concentu musico redditae, op. 40, srpen 1839.[11] Měchurův autograf této skladby je uložen v Českém muzeu hudby pod názvem Horae, canonicae a Paulo Skřivánek concentu musico redditae a L.E. Měchura, op. 41 (!) s datací vzniku skladby Wottin mense Augusti 1839.[12] Jediná dostupná informace o hudební složce díla je zmínka A. Smoláka, který řadí tuto kompozici do éry rozlehlejších prací polyfonních, komponovaných Měchurou v období po roce 1834.[13]

Poznámky:

1. Jak A.V. ŠMILOVSKÝ (ŠMILOVSKÝ, Alois Vojtěch: Starý Měchura. Obraz uměleckého života, in: A. V. Šmilovský, Spisy výpravné úhrnné vydání, sv. I., Praha 1911), tak zejména A. SMOLÁK (SMOLÁK, Adolf: L. E. Miechura. Epilog k jedné sonátě, Klatovy 1939) řadí Měchurovu kantátovou tvorbu co do významu až za jeho operu Marie Potocká, i když z hlediska celkového ohlasu a vlivu na tehdejší hudební vývoj je tomu naopak. [zpět do textu]

2. TROJAN, Jan: Kantáta, in: FUKAČ, Jiří – VYSLOUŽIL, Jiří – MACEK, Petr: Slovník české hudební kultury, Praha 1997, str. 422n, zvl. 423. [zpět do textu]

3. Jaroslav SMOLKA stylově umisťuje Měchurův Pohřeb na Kaňku do oblasti staršího předsmetanovského romantismu (Česká kantáta a oratorium, Praha 1970, str. 35), Adolf SMOLÁK konstatuje, že Měchurovy kantáty byly vzorem velikému mistru A. Dvořákovi v jeho kantátové tvorbě a jmenovitě uvádí Svatební košile (o.c., str. 18). [zpět do textu]

4. ŠTĚDROŇ, Bohumír: Měchura, in: ČERNUŠÁK, Gracián – ŠTĚDROŇ, Bohumír – NOVÁČEK, Zdenko (edd.): Československý slovník osob a institucí II, Praha 1965, str. 77n. zná například pouze pět kantát posledního tvůrčího období. [zpět do textu]

5. PETRÁNĚK, Pavel: Leopold Eugen Měchura. Tematický soupis skladeb, in: PETRÁNĚK, Pavel: Leopold Eugen Měchura: Marie Potocká. Doprovodný materiál k provedení opery, Praha 2003, str. 61, str. 33-60. [zpět do textu]

6. SMOLOVÁ, Jana: Kulturní přínos Leopolda Eugena Měchury, absolventská práce, strojopis, Konzervatoř v Plzni, Plzeň 2000, str. 22-30: zde je umístěn soupis notových pramenů Měchurových děl, deponovaných v Okresním muzeu Klatovy a zejména v Českém muzeu hudby v Praze. V letech 1999-2000, kdy tato práce vznikala, byly depozitáře Českého muzea hudby sice ještě přístupny, vzhledem k zaměření a rozsahu své práce se autorka nicméně spokojila s pouhým opsáním informací lístkového katalogu muzea. [zpět do textu]

7. SMOLOVÁ, Jana: o.c., str. 29. [zpět do textu]

8. SMOLÁK, Adolf: o.c., str. 35. [zpět do textu]

9. SMOLOVÁ, Jana: o.c., str. 23: Materiál je zřejmě neúplný (zanášky orch. hlasů v partech), přiložen přepis německého textu a český překlad. [zpět do textu]

10. SMOLÁK předpokládá, že B. D. Weber jako tvůrce několika kantát měl tu nesporně i vliv na pozdější Měchurovy velké kantáty (…). I když zde hovoří pouze o pozdních kantátách, není důvodu, proč by tento vliv nemohl být rozšířen i na předchozí kantátová díla. Smolák své tvrzení samozřejmě nedokládá žádnou stylovou analýzou Měchurových skladeb (in: o.c., str. 13). [zpět do textu]

11. PETRÁNĚK, Pavel: Leopold Eugen Měchura. Tematický soupis skladeb, in: o.c., str. 36. [zpět do textu]

12. SMOLOVÁ, Jana: o.c., str. 29. [zpět do textu]

13. SMOLÁK, Adolf: o.c., str. 27. Měchura dle Smoláka v této tvůrčí epoše < [zpět do textu]

#i#>hledal (…) pro své hudební myšlenky určitější výraz<#i#>. Z dalších větších kompozic do této fáze spadají ještě I. a II. symfonie, op. 37 a 38 (1834, 1839) a Variace pro křídlovku s průvodem orchestru, op. 39 (1834).


Publikování nebo šíření obsahu bez předchozího souhlasu je zakázáno. Za obsah textů odpovídají jejich autoři.

O nás   Kontakty   Inzerce   Podmínky užívání   Cookies

Časopis Cantus   Festa academica   czech-choirs.eu (en)