Zkušenosti zpěváka a předsedy PSPU se skladbami Zdeňka Lukáše

Odpověď na výzvu diplomantky Bc. Martiny Rajtmajerové

V šedesátých letech minulého století nechal rozmnožit prof. Kasal našemu kolegovi Václavu Matouškovi novou partituru skladby Zdeňka Lukáše pro tehdy asi osmdesátičlenný mužský sbor. Ten tehdy tak rozsáhlou práci prováděl ve svém domku ve Vlachově Březí, kde měl pro zakázku potřebný cyklostyl a další nástroje a též i potřebný klid...



František Zumr, neděle 23. února 2014
Magazín > Názory

Zdeněk Lukáš (zdroj: http://zdenek-lukas.cz/)

Záhy do Prahy přivezl svazek notových stránek v tmavě modrém papíře s nápisem OMMITAMUS STUDIA, op. 50 se jménem skladatele, tehdy ještě málo známého. Možná že to bylo právě v době, kdy měl skladatel z ideologických důvodů zákaz vystupovat v rozhlase, jeho skladby nesměly být vysílány a tak se jich ujal náš sbormistr a uvedl je ke studiu. Byly to tři samostatné skladby, vedle úderné vyzývající k zanechání studia si ještě pamatuji na poslední oslavující víno. Uvedli jsme je na podiu několikrát, jednou v Poděbradech i za přítomnosti autora. Ten, jak se tam ukázalo, byl spolužákem našeho kolegy Vladimíra Hanzlíka na učitelském ústavu. Tak se právě při této skladbě opět setkali.

Druhou skladbou je ta nejznámější z mužských sborů a možná i nejkrásnější. Přispět k tomu může i vhodně volený houslista či houslistka, protože se jedná o cyklus pěti mužských sborů s průvodem houslí. Půvab této skladbě dodávají i verše české lidové poezie. Ano, je to jedna z nejkrásnějších českých skladeb – JARO SE OTVÍRÁ, op. 110. S radostí jsme ji zpívali nejen v naší zemi, ale takřka v celém světě. Jak mnoho záleželo právě na sólistovi jsme měli možnost porovnat uvedením alespoň některých, kteří s námi Jaro hráli. Nejdříve to byl Milan Holas, dále Ivan Ženatý (ten je též doprovázejícím na našem CD), Alexander Shonert (při zájezdech do Španělska a Osenic), Stephanie – Marie Degand (v Caen a v Praze), dále Lukáš Klíma a poslední interpretkou v Praze při Prologu FO byla Gabriela Kubátová. Každé provedení bylo jejich hrou poznamenáno.

Třetí skladba se do repertoáru PSPU dostala historicky zajímavou cestou. Sopranistka profesorka Nina Vrátná (nyní žijící v Domově pro seniory v Praze 1, Benediktská 13) spolupracovala s PSPU v éře prof. Antonína Šídla. Jeden večer byla pozvána Zdeňkem Lukášem do známé vinohradské kavárny Demínka. Když se skladateli zmínil, že spolupracuje s PSPU a jako sopranistka nemá pro zájezdy a koncerty vhodný program, vzal z aktovky notový papír, který sebou vždy nosil a při několika sklenkách vína na dvou stránkách zapsal úpravu známé lidové písně HORO, HORO, VYSOKÁ JSI pro sólistku a mužský sbor. Ta už jenom skladbu doplnila textem a pořídila její kopie. Píseň v jejím podání se stala hitem na našich zájezdech. Píseň na nich zpíval i náš tenorista Jan Boubelík.

Éra koncertních zájezdů však pominula a po letech jsme se setkali s touto písní na festivalu ve Vlachově Březí v podání dvou jihočeských sborů a dvou nám známých sólistů. Jedním byl tenorista Václav Polanský a druhým bas Vladimír Mareš. U obou jsou zřetelné vazby na PSPU a jeho repertoár. Obě mají písňovou formu A B A C D. Do jaké míry jsou jen transkripcí, to nemohu posoudit. Ještě více jsem byl překvapen, když se mezi oceněnými skladbami ve skladatelské soutěži v Jihlavě v loňském roce objevila právě píseň Horo, horo, vysoká jsi. Do jaké míry šlo o novou, další úpravu, nemohu posoudit.

Mohu se jen domnívat, že zde byla Lukášova úprava, která nebyla zapsána v soupisu jeho skladeb a tudíž bez ochrany, použita k nové úpravě a ta pak v soutěži oceněna. Kdo dnes chrání skladatele před plagiátorstvím?


Publikování nebo šíření obsahu bez předchozího souhlasu je zakázáno. Za obsah textů odpovídají jejich autoři.

O nás   Kontakty   Inzerce   Podmínky užívání

Časopis Cantus   Festa academica   praga-cantat.cz   czech-choirs.eu (en)