Premiéra dívčího pěveckého sboru Cancioneta Praga

Když se v červnu 2011 rozletěla do světa zpráva, že světoznámý dětský pěvecký sbor Bambini di Praga ukončil svou činnost, ptali se jistě mnozí, co se stane se všemi těmi nadanými mladými zpěvačkami a zpěváky. Přece nemohou přestat zpívat. Vždyť sborový zpěv se stal neodmyslitelnou součástí jejich života. Ale žádné obavy: mladší členové sboru do patnácti let pokračují pod vedením Blanky Kulínské v Dětském pěveckém sboru Českého rozhlasu a pro starší děvčata připravil dirigent Lukáš Jindřich již v roce 2010 možnost dalšího sborového zpívání v nově založeném dívčím pěveckém sboru Cancioneta Praga. Premiéra tohoto nového sborového kolektivu se uskutečnila dne 21. října 2011 v 19,30 hod. ve zcela zaplněném Koncertním sále Pražské konzervatoře.



Jiří Kolář, neděle 13. listopadu 2011
Magazín > Studie a recenze

Fotografie ze zahajovacího koncertu sboru Cancioneta Praga

Tuto nádhernou koncertní síň, ukrytou v atriu školy, dostala spolu s divadelním sálem Pražská konzervatoř jako dar k 200. výročí svého založení a její slavnostní otevření se uskutečnilo 3. května 2011. Autory této unikátní stavby, prakticky první ryze koncertní síně postavené v Praze za posledních 105 let, jsou architekti Ing. Karel Sehyl a Vít Domkář, na vytvoření vynikající akustiky sálu se podílel Ing. Tomáš Hrádek. Sál s kapacitou 333 míst včetně balkonu má moderní, reprezentativní interiér, jemuž vládne kontrast dřeva a skla. Jako šperky působí vložené speciální tvárnice z litého křišťálu, které svým organickým tvarováním symbolizují nedalekou Vltavu. Sál má kompletní zázemí včetně zkušeben, moderního nahrávacího studia a režie, k použití nabízí i nové křídlo Steinway v ceně 3,2 mil. Kč. Již sama tato síň, kterou jsem si dovolil čtenářům v rámci recenze alespoň stručně přiblížit, zaručuje mimořádný hudební a společensko–kulturní zážitek.

Hlavní zastoupení v pětatřicetičlenném obsazení Cancionety mají samozřejmě bývalé členky Bambini di Praga, ale v tomto svým věkovým složením skutečně dívčím sboru najdete i zpěvačky, které dříve působily v jiných výběrových pražských sborech. Pro svůj Zahajovací koncert připravila Cancioneta zajímavý, technicky i výrazově náročný program reprezentující českou sborovou tvorbu 20. století (J. Novák: Gloria, Amores Sulpiciae, B. Martinů: Tři písně posvátné (Tři legendy), J. Hanuš: Magnificat, P. Eben: Řecký slovník a Z. Lukáš: Gaudete et exultate a jako přídavek jeho Čepení). Sbor má úžasný hlasový potenciál, vynikající pěveckou techniku a naprostou, zcela samozřejmou intonační jistotu i v těch nejsložitějších melodických postupech a harmonických záludnostech. Dokonalá akustika sálu, který „zpívá sám“, naznačila ještě některé možnosti dalšího zkvalitnění sborového zvuku, spočívající v jeho celkovém vylehčení (týká se především 1. sopránu) a získání tmavší, kontrastnější barvy altů. Pokud jde o interpretaci uvedených skladeb, doporučil bych věnovat ještě větší pozornost správné latinské deklamaci, dynamické výstavbě frází i dynamické výstavbě skladeb jako celku (chybí někdy logické využívání slabších dynamických stupňů) a promyšlenější volbě temp a jejich vztahů (Hanuš, Lukáš: Čepení). O mně je známé, že u neprofesionálních sborů preferuji zpěv zpaměti. Všestranně hudebně nadaná děvčata Cancionety by byla jistě schopná zvládnout program celého Zahajovacího koncertu bez notové opory. Jsem přesvědčen, že by se tak mohly daleko hlouběji ponořit do textového obsahu skladeb, vyprávět společně s B. Martinů pravdivé příběhy o Marii, nebo, a to považuji za mimořádně obtížné, a P. Ebenovi se to hudbou podařilo, naplnit ve výrazových nuancích kontrastní obsah pojmů hrdost, ctnost, dychtivost boje, láska, hněv, smrt, spor, bolest, radost – štěstí. To mi na jinak dokonalých interpretacích těchto skladeb přece jen trochu chybělo.

Při hodnocení koncertu je třeba zmínit i vynikající výkony spoluúčinkujících instrumentalistů – klavíristky Lenky Navrátilové, harfenistky Jany Bouškové a houslisty Jakuba Sedláčka.

Mladý, i když lze říci již zkušený dirigent Lukáš Jindřich, má sborový zpěv a sborové dirigování v krvi. Ve sboru Bambini di Praga zpíval od svých pěti let, od roku 1999 spolupracoval s jejich Školou sborového zpěvu a od roku 2004 se začal objevovat po boku Blanky Kulínské jako 2. dirigent tohoto sboru. V roce 2010 absolvoval obor Sbormistrovství na Pedagogické fakultě UK (žák M. Valáška a J. Brycha) a v témže roce získal s čerstvě založenou Cancionetou Praga absolutní vítězství a Cenu publika na 5. Mezinárodním hudebním festivalu ve španělském Malgrat de Mar. Ve svých 27 letech je tedy Lukáš Jindřich již sbormistrovskou osobností, dobře vybavenou nejen z hlediska techniky sborového dirigování, pedagogických, manažérských a organizačních schopností i společenských zkušeností. Sbormistr i sbor si vytknuli vysoké umělecké cíle a já pevně věřím, že při kvalitách sboru a talentu a perspektivách dirigenta jich mohou dosáhnout.

Zahajovací koncert sboru Cancioneta Praga, jehož se zúčastnila řada osobností pražského hudebního života, se konal pod záštitou paní Miroslavy Němcové, předsedkyně Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, která pozdravila účinkující i posluchače prostřednictvím záznamu z projekčního plátna. Popřejme tedy spolu s ní mladé Cancionetě Praga mnoho úspěchů a nadšených posluchačů.


Publikování nebo šíření obsahu bez předchozího souhlasu je zakázáno. Za obsah textů odpovídají jejich autoři.

O nás   Kontakty   Inzerce   Podmínky užívání

Časopis Cantus   Festa academica   praga-cantat.cz   czech-choirs.eu (en)