Universitas cantat Poznaň 2009 – festival určený publiku

Polská Poznaň je příjemným kulturním městem s půlmilionem obyvatel. Návštěvníka překvapí pohodovým historickým centrem, neuspěchanou atmosférou a jistým duchovním rozměrem prvního polského biskupství. Má typickou atmosféru univerzitního města s antikvariáty a s kavárnami pro mladé intelektuály. Univerzita Adama Mickiewicze založená v roce 1919 (její kořeny sahají až do 17. stol.) je v tuto chvíli studijním domovem pro přibližně padesát tisíc mladých lidí. Sborový festival je jednou z mnoha aktivit, kterou škola organizuje, a že ví, jak na to, dokazuje mimo jiné i podpora v podobě záštity rektora, ministra školství, ministra kultury a dalších. Ředitelem festivalu, schopným organizátorem a usměvavou duší celé akce je pedagog a sbormistr komorního sboru university Krzysztof Szydisz. Universitas Cantat řídí od roku 1998 s pomocí několika svých sboristů. Ačkoliv více festivalů u nás i ve světě je organizačně v rukou nadšených amatérských zpěváků, je až k neuvěření, k jaké profesionalitě v managementu se Poznaňští dopracovali.

Jako na každém sborovém festivalu se i v Poznani dbá o to, aby se pěvecké sbory setkaly, aby měly možnost poslechnout si, jak se zpívá jinde, poznat nový repertoár, navázat kontakty. Co však v Polsku přesahuje běžnou sborovo-festivalovou praxi, je velká orientace na spokojenost diváků. Nejen velký sál univerzity s dominantou varhanních píšťal v čele, s výbornou akustikou a kvalitním zázemím pro účinkující i návštěvníky dodává koncertům důstojný slavnostní ráz, ale především jasná dramaturgická koncepce koncertů je hlavní předností festivalu. Na jednom večeru účinkují maximálně čtyři tělesa, čímž je zaručena únosná délka koncertu a v požadavcích organizátorů stojí, že na tyto koncerty si sbory mají připravit skladby z per skladatelů pocházejících z jejich země. Divák tak má možnost porovnat v jednom večeru sborovou hudbu ze čtyř zemí a odnáší si opravdový ucelený hudební zážitek, a ne roztříštěný pocit z mixu renesančních madrigalů, spirituálů a lidových písní v podání množství sborů. (Je škoda, že se na loňském ročníku festivalu vyskytly i sbory, které tento ušlechtilý záměr pořadatelů zmařily.)

První ročník Universitas cantat Poznaň se konal v roce 1998 a navštívily ho pouze polské sbory. Během relativně krátké historie se ale festival proměnil v regulérní mezinárodní setkání, byť domácí hudební tělesa stále převažují. Z českých sborů v historii Universitas cantat Poznaň navštívil pardubický VUS, Gaudeamus z Masarykovy univerzity v Brně, Vox Iuvenalis, Brněnský akademický sbor a na posledním ročníku Musica Oeconomica Pragensis (VŠE Praha). Studenti z Vysoké školy ekonomické se na festivalu v roce 2009 setkali s velkým smíšeným a s komorním sborem místní univerzity, s polským sborem složeným ze studentů ekonomie, dalším polským sborem z Univerzity Marie Curie-Sklodowské, se dvěma sbory ze Slovenska (Apollo, Univerzita Bratislava a Iuventus Paedagogica, Univerzita Prešov), s tělesem Örebro Studentsångare ze Švédska, s folklórně a velmi emotivně laděným souborem Collegium Musicum ze Srbska, s početnějším sborem Gaudeamus z Ukrajiny a s hostem tohoto festivalu, jímž byl orchestr Sinfonietta Potsdam z Německa, který exceloval především na zahajovacím a závěrečném koncertě.

V rámci festivalu proběhlo dvanáct koncertů (čtyři v hlavním sále). Rozsah tohoto článku neumožňuje uvést recenzi na každý z nich, upozorněme tedy alespoň na některé zajímavosti. Hned na zahajovacím koncertě příjemně zaujal pořádající soubor svým měkkým zvukem a čistou intonací. Přátelská povaha sbormistra K. Szydisze se promítla i do celkového výrazu sboru, a tak vystoupení Komorního sboru Univerzity Adama Mickiewicze kromě toho, že bylo vynikajícím hudebním výkonem, vyznělo velmi sympaticky. Jedním z vůbec nejkvalitnějších těles, která festival navštívila, byl Örebro Studentsångare ze Švédska. Přibližně čtyřicetičlenné pěvecké seskupení (v nezvyklém bílém oblečení) vedené mladým pedagogem Fredrikem Berlundem se vyznačovalo hudební přesností, sezpívaným zvukem a přirozenou muzikalitou. Je však trochu škoda, že tak kvalitní sbor vsadil na populárnější a snazší repertoár, který sice posluchače příjemně naladil, nicméně nevyužil možností tak zkušeného souboru. Ženské sbory na festivalu zastupovalo Collegium musicum ze Srbska. Soubor vedený neuvěřitelně vitální sbormistryní Darinkou Matić-Marović (u dámy se nehodí uvádět věk, nicméně snad každý posluchač v sále byl šokován, když srovnal onu živelnost této hudebnice na pódiu s jejím ročníkem narození uvedeným ve festivalové brožuře) přivezl na festival folklor v precizním provedení. Taneční kreace v kombinaci se stylově syrovým způsobem zpěvu v dobře zvoleném repertoáru představily soubor v nejlepším světle. Ačkoliv ostatní sbory na sebe na první poslech tak výrazně neupozornily jako zmíněné tři předchozí, jednalo se o samá kvalitní tělesa.

Každý ze zúčastněných souborů účinkoval s delším repertoárem ještě na jednom koncertě. Většinou se jednalo o vystoupení s duchovním programem v kostelích v okolí Poznaně. I tyto akce byly nebývale dobře navštíveny diváky, a ačkoliv neměly příliš oficiální ráz, byly důstojnou součástí festivalu.

Nevšedním hudebním zážitkem byl závěrečný koncert. Jak je dobrým festivalovým zvykem, i v Poznani se každý sbor nejprve ukázal v jedné charakteristické písni a poté se všichni sešli k interpretaci společné skladby. Nicméně pořadatelé nevsadili, jak tomu bývá, na zaručené snadné populární kusy (např. sbor Židů z opery Nabucco), ale zařadili na program premiéru skladby Exegi monumentum pro soprán, baryton, smíšený sbor, symfonický orchestr a varhany žijícího polského skladatele Romualda Twardowského. Nácvik této cirka půlhodinové skladby probíhal s nebývalým profesionálním přístupem po tři dopoledne pod vedením Marcina Nałęcze-Niesiołowského. Spíše tradičnější soudobá skladba věnovaná přímo festivalu měla u publika velký úspěch. Závěrečný koncert neměl daleko ke zcela profesionálnímu provedení, je jen škoda, že efektní závěr mohutné skladby organizátoři poněkud shodili zařazením cvičného kánonu Universitas Cantat, který sice plnil při společných setkáních funkci jakési znělky festivalu, nicméně jako přídavek po nacvičené kantátě vyzněl poněkud rozpačitě a ukázal, že se přece jen jednalo o amatérskou akci. I tak byl závěrečný koncert hudebním zážitkem. Patrně je to na poznaňském festivalu tradicí, protože velký sál univerzity byl do posledního místečka zaplněn, ačkoliv na pódiu stáli členové všech zúčastněných sborů.

Nejste-li sbormistry či zpěváky univerzitního sboru, vydejte se na příští ročník Universitas cantat Poznaň 2011 jako posluchači. Budete mít možnost zažít sborový festival, který se snaží přesáhnout za spokojenost sboristů i do řad publika. Organizátorům se opravdu daří. Svým úsilím pomáhají výrazně propagovat sborovou hudbu i „méně zpěvným“ obyvatelům planety. Děkujeme!