Mužský pěvecký sbor Lumír slaví jubileum

Pětaosmdesáté výročí svého založení si připomene ve středu 9. června slavnostním koncertem vsetínský mužský pěvecký sbor Lumír. Na koncertu, jenž bude řídit Jaromír Bazel, na klavír zahrají Jitka Novotná a Robert Chytil. Kromě Lumíru si zazpívá i dívčí pěvecký sbor Polanka. Jubilejní koncert se uskuteční v kostele Dolního sboru Českobratrské církve evangelické od osmnácti hodin. Vsetínskému mužskému pěveckému sboru přijde k významnému výročí blahopřát mnoho zástupců veřejného života.



Lenka Plačková, úterý 8. června 2004
Magazín > Sborový život

Ilustrační obrázek.

Historie sboru Lumír sahá až do roku 1919, kdy začalo čtyřiadvacet zpěváků pravidelně dvakrát týdně cvičit sborový zpěv v malé místnosti bývalé Snahy, takzvaném Prostředním šenku. Velký podíl na zrodu souboru měl ředitel městské spořitelny ve Vsetíně Stanislav Chovanec, který byl po dlouhá léta sbormistrem souboru. Po roce činnosti, když už bylo zřejmé, že se sbor udrží, byl ustanoven jako Pěvecký odbor Sokola. Rostl početně i kvalitně. Účinkoval nejdříve při akademiích, ale postupně pořádal i samostatné celovečerní koncerty, které byly přijímány obecenstvem velmi příznivě. Konaly se nejen ve Vsetíně, ale i v okolních městech a obcích, sbor zajížděl i na Slovensko.

Pěvecké úspěchy přitahovaly stále nové členy, až sbor dosáhl počtu osmdesáti osmi členů. "V tomto obsazení ovládal pro koncertní vystoupení dokonale zpaměti více jak sto sborů. Mezi nimi i mnohá technicky náročná díla, jako od V. Nováka Dvanáct bílých sokolů, Balada na Váhu, od B. Smetany Rolnická píseň a Píseň na moři, od Hegara Tábor mrtvých, od L. Janáčka Kantor Halfar, od J. B. Foerstera Svatý Václave, od L. de Rillé Přísaha lesa a mnoho dalších," zaznamenal vzpomínky Stanislava Chovance pozdější kronikář souboru Karel Charvát. Pěvecký odbor Sokola (POS) pořádal každoročně, většinou na jaře, velký koncertní program, kterého se v několika případech zúčastnili i známí čeští pěvci. Vsetínský sbor si tak zazpíval se Stanislavem Taubrem, Rudolfem Rybkou nebo sólistou pražského Národního divadla Josefem Vojtou. POS účinkoval při všech slavnostních vystoupeních Sokola ve Vsetíně i v jeho okolí. "Sbor zazpíval při slavnostním kladení základního kamene Palackého školy v Hodslavicích, při župní sokolské akademii ve Valašském Meziříčí či na Slovanské pouti na Radhošti, pořádané při odhalení památných soch Radegasta a Cyrila a Metoděje. Večer před touto pouti byl uspořádán koncert na náměstí ve Frenštátě, jenž se konal po veliké bouřce za ideálních akustických podmínek. Náměstí bylo doslova nabité, hlava na hlavě, účastníci povětšině z celé republiky," zapsal do kroniky souboru Karel Charvát. Pěvecký sbor se však podle pamětníků nezaměřoval jen na koncertní vystoupení. Dvakráte provedl Illnerovu tříaktovou žertovnou operu Kvas krále Wondry XXVI, Moorovu operetu Pan profesor v pekle a Piskáčkovu operetu Osudný manévr.

Po roce 1927 sbor na krátký čas spolupracoval s ženským sborem, měl i svůj orchestr. Společně nastudovali a uvedli Slavnostní sbor pro smíšený sbor a orchestr od Antonína Dvořáka, který byl proveden při příležitosti převzetí Besedního domu Družstvem pro postavení Sokolovny.

Když byl za fašistické okupace rozpuštěn Sokol, byla umrtvena i činnost POS. Ale již na jaře roku 1941 byl založen samostatný pěvecko-hudební spolek Lumír, jehož stanovy byly schváleny výměrem Zemského úřadu v Brně ze dne 12. června 1941.

"A tak nadšení zpěváci v těžkých dobách potupné okupace naplnili heslo: Zpěvem k srdci, srdcem k vlasti," zaznamenal Charvát a dodal: "Sbor v krátké době začal znovu s koncertní činností, a to nejen ve městě, ale i v širokém okolí. Jeho vystoupení měla vždy velký morální význam, povzbuzovala u posluchačů vlastenecké nadšení a odpor proti okupantům. Při jednom koncertě Lumíru v Lidovém domě i okupanti byli nuceni povstáním s posluchači vzdát hold naší milé Moravěnce při přednesu sboru od J. Nešvery Moravě. Zřejmě i tato příhoda byla jednou z příčin pozdějšího zákazu činnosti Lumíra tehdejšími vládci. Až do osvobození v roce 1945 se nezpívalo."

Hned po osvobození Lumír svou činnost obnovil opět za vedení ředitele městské spořitelny Stanislava Chovance. Ten vedl sbor až do jara 1947, kdy se pro nemoc vedení sboru vzdal. Sbor pak řídil jeho zástupce profesor Stanislav Mráz. Sbormistrem zůstal až do zastavení činnosti sboru koncem roku 1952. Jeho zástupcem byl od r. 1947–1952 Oldřich Křenek. Z dobových zápisů se dovídáme, že sbor měl na sedmdesát zpěváků. Předsedou Lumíra byl jeden z jeho nejstarších členů, MUDr. Jan Tolar, obvodní lékař ve Vsetíně, jenž ve funkci setrval až do své náhlé smrti v srpnu 1952. "V té době byl kronikářem sboru Valentin Kusík. Snad měl něco o činnosti sboru zapsáno. Jeho zápisy se však nedochovaly. Je však jisté, že činnost Lumíra byla v údobí 1945 až 1952 bohatá a umělecky na výši. Byly každoročně pořádány celovečerní koncerty ve Vsetíně i okolních obcích. A přece koncem roku 1952 činnnost vázla. Zkoušky byly navštěvovány nepravidelně vinou velké směnnosti v továrnách i z jiných příčin. Kvalita sboru tímto trpěla, to vedlo k únavě až nechuti, a tak činnost sboru byla koncem roku 1952 zastavena," zapsal Charvát do kroniky souboru.

Až po čtrnácti letech se Lumírovci pokusili znovu zahájit činnost. Padesát se jich sešlo na pracovní schůzce ve Zděchově, kde se ukázalo, že i mezi zpěváky zahlodal zub času. "Mnoho jich zemřelo stářím i útrapami z koncentráků, mnozí již zestárli tak, že se s nimi nedalo počítat v obnovené činnosti. Přece se však přihlásilo tolik zpěváků, že by sbor mohl začít zpívat," konstatoval kronikář. Městský národní výbor však tehdy nebyl schopen zajistit zpěvákům vhodnou místnost ke zkoušení, a tak z úmyslu opět sešlo. Činnost Lumíra oživilo až jaro 1968. "Vsetínští občané si přáli opětné postavení pomníku T. G. Masaryka a Městský národní výbor pod tlakem veřejnosti se na květnové schůzi pléna rozhodl pomníky na původních místech instalovat, a to před Horní školou a v Jasenicích u Výchopňovy hospody, kde měl Masaryk v roce 1918 památnou předvolební řeč. Ke slavnostní instalaci se připravoval velký program a Stanislav Chovanec přislíbil sezvat členy souboru Lumír k nácviku slavnostního sboru," vysvětlil kronikář. Na Chovancovu výzvu se sešlo na šedesát zpěváků. Začalo se nacvičovat v sále Skláře a pak v zámku. Zpěváci pak předvedli sbory Bedřicha Smetany Věno, Nešverovu Moravě a jednohlasně Teče voda, teče.

Na obou slavnostech, 30. června 1968 v Jasenicích a 7. července 1968 před Horní školou, byly s nevšedním nadšením zazpívány sbory zakončené hymnou.

"Smutné události srpna 1968 ochromily nadšení, ale po počátečním šoku byli zpěváci rozhodnuti zpívat dále. Pravidelnou činnost zahájil Lumír 23. září společnou zkouškou v zámeckém sále. Sbormistrem se stal Oldřich Křenek, předsedou byl zvolen Pavel Škeřík. Po měsíci pilné přípravy vystoupil sbor při oslavě padesátého výročí vzniku naší samostatnosti," sdělil Charvát.

Rok 1969 byl již ve znamení zvýšené aktivity mužského pěveckého sboru. Červnový koncert konaný u příležitosti 40. výročí gymnasia Vsetín měl dobrou uměleckou úroveň. Následovala vystoupení v Karolince, Valašském Meziříčí a na Horní Bečvě. V roce 1970 účinkuje Mužský pěvecký sbor Lumír na oslavách 50. výročí založení KSČ. Červnový koncert sboru se poprvé koná za spoluúčasti Pěveckého sdružení valašských učitelek, řízeného Květou Duřpekovou - členkou Vachova sboru moravských učitelek. V prosinci se musel dirigent Oldřich Křenek podrobit operaci a v řízení sboru jej zastoupil profesor hudby Stanislav Mráz. Po uzdravení Oldřicha Křenka působili v Lumíru společně oba dirigenti.

V roce 1973 končí Karel Charvát svou činnost kronikáře. Kroniku a notový archiv přebírá Robert Junek. Za pomoci Jaroslava Sichlera a Roberta Havlíčka uspořádali veškeré písemnosti sboru. Ve sboru dochází i k dalším změnám. Předsedou je zvolen František Štancl a prvním dirigentem se stává Stanislav Mráz. Počet členů sboru se snížil na 45, umělecká úroveň však znovu stoupla. Lumír pořádal pravidelné koncerty. V roce 1974 se zúčastnil soutěžního setkání pěvců v Olomouci a v září pak natáčela Česká televize pořad se soubory zájmové umělecké činnosti. Za doprovodu dechového orchestru zpíval Lumír sbor Andulko Šafářova a samostatně Ej, dolina, dolina. Soubor rovněž navazuje kontakty s Československými státními lázněmi Luhačovice, kam po mnoho let pravidelně zajíždí se svým koncertním programem.


Publikování nebo šíření obsahu bez předchozího souhlasu je zakázáno. Za obsah textů odpovídají jejich autoři.

O nás   Kontakty   Inzerce   Podmínky užívání   Cookies

Časopis Cantus   Festa academica   praga-cantat.cz   czech-choirs.eu (en)